„No ty bláho! Tak to je bomba, to jsem vůbec netušil. Myslel jsem, že mi jich chybí tak pět šest,“ reagoval Růžička bezprostředně v rozhovoru s novináři. „Věděl jsem, že se ta meta blíží, ale to bylo před sezonou. Jelikož jsem byl dlouho zraněný, trochu jsem to přestal sledovat a vypustil čísla z hlavy. Už jsem to neřešil. Mám ale obrovskou radost, že jsem v takové společnosti. Děkuju všem spoluhráčům,“ pokračoval.
„Těch branek není málo. Jsem rád, že práce, kterou tomu obětuji, se mi takto vrací.“Třinecký útočník Martin Růžička
Růžička vstřelil v extralize 242 branek, prvních třicet za Znojmo, zbývající sázel už v dresu Třince. V sezoně 2012/13 dokonce vytvořil rekord v počtu vstřelených branek (40) v základní části samostatné české extraligy. V národním týmu se trefil osmkrát. Památný je zejména jeho hattrick v prosince 2017, který završil v prodloužení a pomohl týmu k výhře 3:2 nad Finskem.
„Těch branek není málo. Jsem rád, že práce, kterou tomu obětuji, se mi takto vrací. Na ty tři branky v reprezentaci si samozřejmě vzpomenu vždycky, to bylo nádherné,“ řekl Růžička, který skóroval i na posledních olympijských hrách.
Růžička je 69. členem klubu, ve kterém je na prvním místě Milan Nový (594 branek). Útočník Ocelářů už v dřívějším rozhovoru pro Třinecký hutník prozradil, že se v koncovce chová podobně jako kladenská legenda. I proto se při tréninku střelby věnuje hlavně přesnosti.
„Není to jen o tom, že bych přišel na led a chtěl si zastřílet. Snažím se trefovat určité prostory a celý proces si zautomatizovat. Pamatuju si, to říkal někde Milan Nový, že měl tři místa, kam střílel stabilně. O tom to je. Mám také pár míst, kam rád střílím, i když samozřejmě člověk musí někdy reagovat i na pohyb gólmana. Ale mají svoje hluchá místa a tam mířím. Potom už je jedno, jestli tam je nebo není brankář,“ vysvětlil tehdy Růžička. „Nejčastěji jsem se trefoval asi z kruhu, to bylo a je mé oblíbené místo, ale to asi není tajemství,“ pousmál se.
Začínal být nervózní, že nedává góly
Martin Růžička si před sezonou poranil v létě achilovku, podstoupil operaci a první zápas v ročníku odehrál až v polovině ledna. I když sbíral asistence, přiznal, že už začínal být nervózní, protože od střelce se čekají branky. Dočkal se v osmém startu.
„Když jsem naskočil po zranění, byl jsem plný elánu, ale jak mi to pak nepadalo, tak to na mě trošku dolehlo. Tohle byly první dvě branky v sezoně, říkal jsem to klukům v kabině po první třetině, že dát první branku v únoru je super. To v minulosti nebývalo zvykem,“ řekl s úsměvem Růžička. „Teď se snad znovu zpátky zvedám. Máme reprezentační přestávku, budu chtít pořádně potrénovat, abych byl pro tým ještě platnější,“ dodal.
Třinec porazil Litvínov už potřinácté za sebou. „Nevím, čím to je. Litvínov má nějaký zažitý styl hokeje, asi nám jejich hra vyhovuje. Každý zápas proti nim je ale těžký, protože mají tým dlouho pohromadě a jsou vždy nepříjemní. První třetinu hrál výborně, vlétl na nás a dal gól. To mu dodalo vítr do plachet. Naštěstí jsme mu nasypali tři góly, ale jinak byli domácí v úvodu lepší. Jsou to zlaté body,“ uzavřel Martin Růžička.
Litvínov – Třinec 2:3 (2:3, 0:0, 0:0)
Branky a nahrávky: 1. Hanzl (Jarůšek, Pospíšil), 15. Jarůšek (Pospíšil, Hanzl) – 10. Stránský (Chmielewski, Gernát), 13. Růžička (Vrána, Doudera), 18. Růžička (Vrána, Wolski). Rozhodčí: Hradil, Šindel – Kajínek, Komárek. Vyloučení: 2:3. Využití: 1:0. Diváci: 5376.
Třinec: Kváča – Doudera, Zahradníček, Musil, Galvinš, Roth, Gernát – Růžička, Vrána, Wolski – Hrňa, Marcinko, Stránský – O. Kovařčík, M. Kovařčík, Hrehorčák – Dravecký, Novotný, Adamský – Chmielewski. Trenér: Varaďa.
