První kolonkou ve vašem bohatém fotbalovém životopise je Hlučín….
Začínal jsem v Muglinově, hrál jsem tam do 11 let. Pak jsem přestoupil do Hlučína, který byl tenkrát farmou pražské Slavie. V 16 letech mě tam poslali na zkoušku, půl roku jsem pak hrál za dorost Slavie U 17. I když Slavia tenkrát byla v krizi, vyzkoušel jsem si velký klub. Byla to dobrá zkušenost, musel jsem se osamostatnit. Nastoupil jsem na střední školu, ale docházka nebyla moc dobrá, neměl jsem nad sebou bič. Být v Praze sám pro mě nebylo snadné, a tak jsem se po sezoně vrátil. Byl to dobrý krok. V 17 mě přeřadili do dorostu U 19 a pak do mužů. Měl jsem několik startů ve druhé lize, hrál jsem například s Vladimírem Coufalem. V 18 letech mě z Hlučína koupil Jablonec.
Ani tam jste však neměl na růžích ustláno. Toulal jste se po hostováních ve druhé lize.
V Jablonci jsem asi dva roky hrál juniorskou ligu pod trenérem Skuhravým. Do kádru áčka jsem se probojoval za trenéra Šilhavého. Jel jsem i na soustředění. Tenkrát byla v Jablonci éra galácticos. Na můj post koupili Hübschmanna, byli tam Greguš, Piták, de Rossi a Loučka. Bylo pro mě hrozně složité se uchytit, a tak jsme se domluvili, že půjdu na hostování do Karviné k trenérovi Webrovi. Pak už byla cesta zpátky zavřená, protože Jablonec je velký klub a už tehdy si mohl koupit koho chtěl. Chodil jsem po hostováních. Pak mě koupil Prostějov, z něhož jsem odešel do Polska.
Čím vás obohatilo působení v klubu Legionovia Legionowo?
Strávil jsem tam druhou polovinu sezony. Byla to třetí nejvyšší soutěž, hrál jsem v každém zápase. I když to bylo hrozně daleko, vedle Varšavy, byla to dobrá zkušenost, jiná kultura, jiné vnímání fotbalu. Na některé zápasy chodilo pět set lidí, ale na některé i sedm tisíc.
Jak vzpomínáte na svá třetiligová působení ve Frýdku-Místku a poté ve Vratimově?
Do Frýdku jsem přišel v polovině sezony. Sice jsme ztráceli spoustu bodů na Líšeň, ale skoro každý zápas jsme vyhráli. Postup do druhé ligy jsme ztratili až v posledním zápase s Hlučínem. Frýdek se ocitl v potížích, klub se přestěhoval do Vratimova. Odtamtud jsem šel do Chrudimi, kde jsem předtím uspěl na zkoušce. Bylo to asi nejlepší rozhodnutí v mém životě.
Takže jinými slovy nejzdařilejší angažmá?
Od ředitele, trenéra až po údržbáře to tam fungovalo jako jedna rodina, takže jsme se tam s manželkou cítili dobře. Brzy jsem začal hrát, trenér Kronďák mě dal do sestavy po několika zápasech a od té doby jsem hrál každý zápas. Každý rok jsme udělali nějaký úspěch. V první sezoně to bylo nejlepší umístění, páté místo, ve druhé největší počet dosažených bodů a vrcholem byla loňská baráž o první ligu s Pardubicemi. Krásný zážitek, skvělá sezona. Dostal jsem se i do sestavy roku, byl jsem spokojený sám se sebou. V Chrudimi jsme potkali řadu skvělých lidí, našli jsme si tam přátele. Moc se nám tam líbilo.
V polovině letošní sezony jste však v Chrudimi nečekaně skončil. Změnilo se něco?
S manželkou jsme váhali, jestli se máme vrátit do Ostravy, nebo zůstat natrvalo. Nabídku na prodloužení smlouvy jsem dostal a s ředitelem klubu jsme byli domluvení, že ji kdykoliv prodloužíme. Máme tříapůlletou dcerku, ženě bude končit mateřská dovolená. Stáli jsme před životním rozhodnutím, kde budeme chtít dál žít – jestli v Chrudimi, anebo v Ostravě, kde máme rodiny a kde jsme doma.
V tom okamžiku se do toho vložil Třinec a začal vás lanařit?
Ano. Sešel jsem se s panem Macečkem a později i s trenérem Hejduškem. Bavili jsme se o délce kontraktu, líbila se mi jejich vize. Nabídku Třince jsme s manželkou zvážili. Řekl jsem jí, že pokud se chceme do Ostravy vrátit, tak teď, že je k tomu výborná příležitost. Měl jsem i jiné nabídky, ale ta třinecká mi dávala největší smysl. Malá půjde do školky, žena si najde práci. Na jednu stranu to může vypadat jako krok zpátky, ale Třinec je první a má postupové ambice. Pevně doufám, že se nám postup povede. Věřím, že jsem udělal správný krok.
Znáte z dřívějška někoho z nových spoluhráčů?
Přes kamaráda se znám s Krakenem (Krakovčíkem). Jako soupeře si pamatuji Rendu Dediče. K mužstvu jsem se připojil minulou středu, s kluky se teprve poznávám.
Vybavujete si nějaké utkání proti Třinci?
Na začátek mého angažmá v Karviné se nedá zapomenout. V Třinci jsme vyhráli 3:0, já dostal červenou kartu už ve 14. minutě. S Chrudimí jsme tu zvítězili 2:0, takže v Třinci jsem pokaždé vyhrál. Chtěl bych tady vyhrávat i dál. Kluci říkali, že vloni doma ani jednou neprohráli.
Pod jakým číslem dresu by vás třinečtí fanoušci měli hledat?
V Chrudimi jsem měl devatenáctku. To proto, že v Jablonci jsem začínal v dorostu v devatenáctce. V Třinci jsem chtěl devatenáctku také, ale je obsazená. Domluvili jsme se tedy na 29.
