Přišli také dva nejúspěšnější odchovanci oddílu Vladislav Bojko s Josefem Krystou. „Jako první se mi vybaví třetí místo v lize v soutěži družstev v roce 1989. Potvrdilo se, že když je výborná parta i zázemí a když máte natrénováno, tak se dokážou udělat velké věci. Porazili jsme Chomutov a Teplice, to byly tehdy bašty zápasu. Před námi skončila jen vrcholová střediska Baník Ostrava a Dukla Trenčín,“ vzpomínal Vladislav Bojko, který byl v roce 1979 členem širšího olympijského týmu, ale hry v Moskvě mu těsně unikly.

Bojko pro Třinec vybojoval v letech 1982 až 1992 čtyři mistrovské tituly, z toho dva hale STaRS (1982 a 1988). „Atmosféra udělá hodně, pamatuju si, jak byly ve STaRSu postaveny tribuny z obou stran a mačkalo se tam asi tisíc lidí. To byl hukot, chtěl jsem titul o to více, Třinec byl pro mě vždy srdeční záležitostí,“ podotkl.

Josef Krysta prozradil, co mu v kariéře pomohlo, že startoval i na olympiádě v Montrealu (1976) a v Moskvě (1980). „Já, srdcem Třinečák, jsem to dotáhl až na ME, MS a olympiády, ale úsměvné je, že jsem chtěl zápas jako dítě vzdát. Začátky byly tvrdé a bolestivé. Vydržel jsem díky o tři roky staršímu bratrovi Milanovi, který byl větší talent. Dostal jsem od něj ,po pysku‘ zleva i zprava a důrazně dodal: ,Maž zpátky na žíněnku‘,“ vyprávěl.

Tehdy se zařekl, že to bráchovi jednou vrátí, a to veřejně a na žíněnce. „Motivovalo mě to. Rychle jsem se zlepšoval a asi za dva roky, zhruba v mých patnácti jsem mu dal nakládačku. I nadále tato motivace, přístup a asi i talent, že jsem chtěl soupeři vrátit porážku, mi už zůstal. Tím jsem pravděpodobně rychle výkonnostně stoupal vzhůru,“ dodal.

Více se dočtete v aktuálním vydání TH na dvoustraně 18 a 19.