Kdybyste měl hodnotit, co vám posledních 12 měsíců přineslo, co byste řekl?

Byl to jeden z nejsložitějších a nejrůznorodějších roků v mém kariérním, ale i osobním životě.
Třinecké železárny jsou velmi originální a specifická společnost, kterou s jinými firmami nelze poměřovat. Celý uplynulý rok, kdy jsem převzal její řízení, pro mě byla ohromná lekce. Zjistit, co všechno železárny skýtají, co mají za problémy, jaké jsou naopak jejich přednosti včetně vlastní orientace v jednotlivých výrobních cyklech a provozech, firemní kulturu nevyjímaje… bylo velice náročné.

Mluvili jsme o nastartování procesu transformace a projektů, které železárnám významným způsobem sníží emise oxidu uhličitého proměnou výrobních agregátů, z nichž nejzásadnějším je výstavba elektrické obloukové pece. Kam jsme se za rok příprav posunuli?

Rok příprav s sebou nesl kromě jiného také politickou diskusi s cílem získat dotační prostředky. Je jasné, že tak rozsáhlá dekarbonizace vyvolaná nejen politickým tlakem Evropy, ale i Evropou podporovaná, není u žádného průmyslového výrobce možná bez dotační podpory.

Vzhledem k dlouhodobému procesu nastavenému v dnešní české politice jsme zatím nedosáhli plánovaných výsledků, ale pevně věřím ve finální výsledek do konce roku 2024. V oblasti získání prostoru pro šrotiště, které bude pro zásobování elektrické obloukové pece klíčové, jsme rovněž narazili na překážky.

Pokud si mohu trochu povzdechnout, připadá mi, že někteří lidé v této zemi vyloženě čekají na příležitost, aby mohli uškodit. V našem případě se vychytrale vklínit do příprav transformace průmyslu a využít ji ve svůj prospěch…

Naopak v jednání o vedení velmi vysokého napětí se nám podařilo významně pokročit kupředu. S realizátorem, státní společností ČEPS, jsme již dohodli konkrétní technologii a kroky, které bude nutné provést. Začali jsme již také s výkupy pozemků a vznikem služebností. Velmi oceňuji pozitivní přístup obyvatel, jichž se stavba dotkne. Zároveň bych vyzdvihl vstřícnou spolupráci a podporu města Třince.

Aktuálně také pracujeme už se třemi potencionálními dodavateli technologie elektrické obloukové pece, kteří po návštěvě našeho werku deklarovali snahu podílet se na naší transformaci prvovýroby.

Za těch 12 měsíců jste si určitě stihl projít firmu několikrát. Co na výrobních provozech oceňujete nejvíce? V čem byste naopak chtěl ještě provést nějaké změny?

Velmi si cením provozů, kde se podařilo úspěšně realizovat modernizaci, dotáhnout do konce investice. Oceňuji stav budov, že máme v pořádku střechy a do budov nám nezatéká.
Cením si IT vybavení a dobrého softwarového zázemí. Místní to možná nevnímají, ale přestože huť slaví 185 let a technologické toky nemají zrovna tu nejmodernější provázanost, je firma i tak velmi dobře logisticky propojená.

Kus práce nás podle mého názoru čeká na prvovýrobě. Tam jsou některé provozy málo robotizované a určitě by jim prospělo kvalitnější řízení přes software ve smyslu nahrazení nějaké lidské práce. Zároveň si myslím, že určitě můžeme zapracovat na vnitřní hygieně prostředí, tedy další vylepšení osvětlení a otopných systémů, popřípadě vylepšit stav silnic. Obecně jsou ale železárny v

Třinci velice dobře zainvestovány a těch výtek tu není mnoho.

Některé organizační změny vyvolávají v řadách zaměstnanců rozporuplné pocity. Řekněme, že z nich nejsou zrovna nadšení… Jak se vám daří je přesvědčit, že jdete správným směrem?

Pokud bych změny, které budu činit, měl konzultovat s každým jednotlivým zaměstnancem, tak je nikdy neprovedeme. Změny slouží primárně k tomu, aby se sjednotil a zprůhlednil ekonomický systém. Chceme jasně vidět, kolik nás stojí ta či ona nákladová položka.

Vím, že například vytvoření útvaru údržby se tady mnohým lidem nelíbí. Ono to tak trochu souvisí se zakořeněnou pohodlností, kdy se někteří zaměstnanci tvářili jako údržbáři, ale byli vlastně i výrobní a obráceně. Nákladová střediska byla vedena v rámci výroby provozu, takže se finance mohly přelévat, jak bylo potřeba. Nebudeme si nalhávat, že vše bylo v pořádku. Stejně tak ekonomové na provozech neplnili vždy svoji skutečnou roli.

Považuji za důležité oddělit od výrobního cyklu nevýrobní složky, které nám přinášejí zvýšené režie a nejsou pokrývány vlastní výrobní hodnotou.

Samozřejmě jsou tady i organizační změny, kdy jsme ukončili spolupráci s některými firmami a chápu, že pro některé zaměstnance to může být nepříjemné (protože musí zřejmě více pracovat). Vedení firmy je tady ale od toho, aby se firma ubírala kupředu, měla pozitivní cashflow a tvořila zisk.

Před pár měsíci jste v rozhovoru řekl, že smekáte před velkým srdcem zaměstnanců. Je něco, co podle vás zaměstnancům chybí, případně co by měl dohnat zaměstnavatel a co by měli dohnat zaměstnanci?

Za tím tvrzením si stojím i po roce. Stále jsem přesvědčen o tom, že zde pracuje velká množina zaměstnanců, kteří jsou skutečně srdcaři.

Zaměstnancům na provoze většinou chybí přesné informace, aby mohli pracovat v klidu a nepodléhat různým „plotkám“ a dezinformačním kanálům, které tady bují. To je oblast, na které chci ještě se svými kolegy zapracovat. Kroky, které děláme ve vedení, se ne vždy dostatečně rychle promítnou do zaměstnaneckých struktur. A pokud ano, mnohdy dochází k různým zkreslením a dezinterpretacím. Zaměstnanci jsou z toho jemně řečeno nervózní.

Přestože to řada lidí neshledává tak pozitivním, chtěl bych vyzdvihnout kolektivní vyjednávání. Musím pochválit odborové organizace za jejich přístup, který byl velmi pragmatický a zároveň velice lidský. Ani na okamžik nechtěli přistoupit na to, že by se do výplat nic nepřidávalo, přestože firma není v dobré kondici. Ale zároveň nechtěli přistoupit na to, že by se výrazněji propouštělo, kdyby se platy zvýšily.

Myslím si, že rovnováha mezi ekonomickou bilancí a sociální stránkou věci, byla mimořádně dobrá. A to je právě jedna z věcí, která by měla být komunikována až do poslední pozice ve firmě. Protože tam vznikají největší nesrovnalosti v informacích.

Celý rozhovor si přečtete v tištěném vydání Třineckého hutníku.