Proč jste se vlastně pustila do psaní knih? Jaká byla vaše motivace?
Vždycky jsem byla vášnivým čtenářem a přečíst knihu za dva večery pro mě nebyl problém. Nejoblíbenějším žánrem byly detektivky, ale záběr jsem vlastně měla docela široký. Jenže právě u těch detektivek mi chybělo, že se děj soustředí „jen“ na odhalení vraha. Proč se víc do hloubky neřeší motiv pachatele? A co vyšetřovatelé? Jejich osobní život je při řešení těch nejzávažnějších kriminálních činů určitě prací ovlivňován.
A tak jsem nad příběhem, který by splňoval všechny tyto atributy, začala přemýšlet. Jen jsem se pořád nemohla odhodlat k psaní. K tomu jsem sebrala odvahu až po několika letech.
Jaké byly začátky?
Rozhodně nebyly jednoduché. Pořád mi chyběla odvaha začít psát. Ta se dostavila až po několika letech, kdy jsem si řekla, že když to nezkusím, tak nikdy nezjistím, jestli to zvládnu.
Nejdřív jsem si začala studovat materiály k vyšetřování trestných činů, zjišťovat detaily k práci kriminalistů a informace z oblasti psychologie, práva a lékařství. Když mě přestala bavit ta studijní část, začala jsem psát. Po pár kapitolách jsem se rozepsala a dalo by se říct, že mě psaní pohltilo. Takže jakmile jsem dokončila Podíl viny, okamžitě jsem se pustila do druhé knihy Odsouzen k smrti, která vyšla letos v lednu. Třetí do party bude Vina a trest a čtenáři se na ni budou moct těšit v květnu tohoto roku.
Třetí knihu vydáváte mimo nakladatelství sama. Proč?
Když napíšete knihu, věnujete jí spoustu času, péče a úsilí, ale nakonec u vydavatelství vlastně nemáte konečné slovo, v jaké podobě vyjde, jak se bude propagovat, distribuovat a podobně. Takže jsem si založila vlastní nakladatelství, poptala korektory, sazeče, grafiky, tiskárny, webdesignery a pustila se do práce. I přesto, že je to velmi časově náročné, mimo jiné i proto, že chodím ještě do normální práce, která mi platí složenky (stejně jako většina spisovatelů v České republice, protože psaním se živí opravdu jen hrstka lidí), jsem ráda, že jsem se k tomuto kroku rozhodla. Přineslo mi to, že jsem začala spolupracovat s organizací Bílý kruh bezpečí, která se zabývá pomocí obětem kriminality. V knize věnuji organizaci a její činnosti prostor, aby se o ní čtenáři dozvěděli více a v případě potřeby věděli, že se na její pracovníky mohou obrátit. Také jsem se rozhodla darovat 10 Kč z každé prodané knihy právě Bílému kruhu bezpečí na podporu jejich činnosti.
Napsala jste tři detektivky, navazují na sebe?
Případy, které se v knihách řeší, na sebe nenavazují. Ale jelikož je vyšetřuje stále stejný tým kriminalistů, je lepší, když čtenář začne prvním dílem. Pokud si ale přečte kterýkoli díl, rozhodně nebude ošizen o kriminální zápletku a odhalení vraha.
Mezi vydáním první a druhé knihy je velice krátká doba. To jste stihla během ní napsat celou knihu nebo jste měla materiál na dvě a vydala je postupně?
Když vyšel Podíl viny, vlastně jsem měla rozepsanou už šestou knihu. Ale protože mi teď hodně času zabere příprava vydání knihy Vina a trest, ještě stále není dopsaná. Obecně se ale dá říct, že od napsání knihy do jejího vydání uplyne docela dost času. Například smlouvu k Odsouzen k smrti jsem podepisovala v dubnu 2022 a kniha vyšla až letos v lednu.
O čem detektivky jsou?
Předně bych asi chtěla říct, že se nejedná o klasické detektivky. Jedna čtenářka napsala, že jsou to psychologické krimi romány a já jí musím dát za pravdu.
Podíl viny je o smrti mladíka, k jehož zabití se přizná sousedka Aneta. Tvrdí však, že se jednalo o nehodu a ona na něj vystřelila omylem. Zjistit, zda říká pravdu, nebo spáchala chladnokrevnou vraždu, je na vyšetřovatelce Haně Vítkové a jejím kolegovi Davidu Winklerovi. Kniha je vyprávěna z pohledu Anety a Hany.
V knize Odsouzen k smrti se řeší případ vraždy člověka, kterého osobně zná právě jeden z dvojice kriminalistů Vítková-Winkler. Do vyšetřování se tak promítnou emoce rozjitřené smrtí blízkého přítele. Tento příběh je popisován z pohledu Hany a Davida.
Třetí kniha Vina a trest bude opět v režii Hany a Davida. Ve zchátralé textilce je nalezena mrtvá dívka, která si smrtelné zranění přivodila pádem z výšky. Zprvu jasný případ nehody postupně komplikuje zjištění, že před lety zemřela za podobných okolností jiná žena. Mají tedy kriminalisté co do činění s mnohonásobným vrahem?
Čerpala jste ze svého osobního života nebo jde čistě o fikci?
Jedná se o fikci inspirovanou skutečností. Příběhy jsou fiktivní, ale je pravda, že mě inspirují různé kriminální případy, o kterých se dozvídám buď z médií, nebo od mého konzultanta, který dříve pracoval na Krajském ředitelství policie Jihomoravského kraje. Opravdu se ale jedná pouze o volnou inspiraci. Z popisování skutečných vražd mám hodně velký respekt a nejsem si jistá, zda bych se do toho pouštěla. Už jen z úcty k pozůstalým si myslím, že je velmi důležité tyto věci správně uchopit a na to zatím nemám odvahu.
