Kyselina sírová do octa, křída do mouky, drcené cihly do papriky… Obchodníci našich krajin v 19. století našli řadu způsobů, jak pančovat potraviny. Výstava ukazuje, že dnešní nabídka různých nahrazovaných potravin je jen slabým odvarem toho, čím byly nadstavované v minulosti.

„Myšlenka této výstavy pochází z Muzea Komenského v Přerově, z něhož nám zapůjčili doprovodné panely. Obohatili jsme ji zajímavými exponáty i z jiných institucí, které jsme si vypůjčili například z Muzea Těšínska, Muzea Beskyd Frýdek-Místek a Albrechtovy střední školy v Českém Těšíně,“ říká Eva Zamarská, vedoucí třineckého muzea. Část expozice pak doplnila z vlastních sbírek muzea.

Na výstavě se její návštěvníci dozví celou řadu doslova šokujících informací. Například, že nejčastěji se do ředěného mléka u nás přidávaly sádra a křída, které sloužily i jako náhražka mouky. Objem potravin se zvětšoval také pomocí křemeliny. „Chléb se pekl z nejrůznějších odpadů. A pro potlačení zápachu se do něj přidával kámen či modrá skalice. Do koření se pak sypal písek, mleté cihly, dubová kůra, žaludy, a dokonce i prášek z hnědého uhlí,“ vypočítává Eva Zamarská.

O tom, že padělatelům potravin na zdraví zákazníků vůbec nezáleželo, nejlépe svědčí pančování octa. Do něj šizuňkové po naředění vodou lili kyselinu sírovou, aby měl větší sílu. „Šidilo se i pivo. Místo chmele se používaly hořké náhražky jako hořec, jetel, quasiové dřevo, rojovník, voskovník a další. Tyto látky byly velmi omamné a na jejich odhalení se používaly slepice. Pivo se odkouřilo do hustoty syrobu, přidala se mouka a nadělaly granulky, které se podaly slepicím. Pokud se slepice začaly potácet, byla to známka toho, že je pivo pančované,“ uzavírá vedoucí muzea.

Jde podle ní jen o malý výčet toho, co výstava nabízí. Lidé ji mohou navštívit do 26. února.