Hrají spolu dvacet let

Jejich repertoár tvoří veselé lidové písničky, zpívají česky, polsky, slovensky a po našymu. Dvojice muzikantů, Josef Durstin z Mostů u Jablunkova a Karel Tacina z Jablunkova baví hosty různých kulturně-společenských akcí už dvacet let.

Karel s Josefem baví posluchače zpěvem i historkami. Foto: ba

Josef Durstin, jehož otec pochází z východního Slovenska, hraje na akordeon a jeho kolega Karel Tacina na ozembouchu. „V patnácti jsem začal hrát na klarinet. Po čase jsem toho nechal, ale ve 25 letech jsem se k němu vrátil a hraji na něm dodnes – v Jablunkovance a také v Symfonickém dechovém orchestru Májovák v Karviné. Na akordeon jsem začal hrát ve 12 letech,“ zavzpomínal Josef Durstin.

Doplnil, že na klarinet hraje téměř každý den skoro hodinu. „Hru na akordeonu už má člověk tak nějak v prstech, ale na klarinetu je potřeba trénovat nátisk a správné dýchání. V Májováku jsem nejstarší. Abych se v něm udržel, musím cvičit pravidelně,“ řekl.

Druhý z muzikantů, Karel Tacina, začal hrát na ozembouch díky svému kamarádovi Gustavovi Gomolovi z Čierného, jenž byl jeho spolupracovníkem v Třineckých železárnách. „Hasiči z Návsí, kterým jsem dělal velitele i starostu, měli jet na dvoudenní zájezd na Macochu. Gustava, který hrával na heligonce, jsem začal lanařit, ať vezme manželku a jede s námi. Jednou po směně se Gustav u mě zastavil se svým ozembouchem a zeptal se, zda bych na něm dokázal něco zahrát. Zkouška v garáži dopadla dobře, a tak jsme vyrazili na ten zájezd. Hráli jsme v autobuse, na lodi, lidem se to líbilo,“ usmál se Karel Tacina.

Za nějaký čas si zhotovil vlastní ozembouch a s parťákem ze Slovenska začal hrát pravidelně při různých příležitostech – nejdříve pro příbuzné a kamarády. Hráli spolu dlouhých čtyřicet let.

Tacina také ozembouchy sám vytvářel. „Myslím, že jsem jich vyrobil kolem patnácti. Asi čtyři jsou v Německu, další na Slovensku a na Moravě. V našem regionu hraje na mnou vytvořený ozembouch Leszek Kluz,“ prozradil Tacina. který od dětství zpíval v chrámovém sboru v Návsí.

„Hrajeme české, polské a slovenské lidové písničky, zpíváme i po našymu, bavíme publikum vtipy a historkami. Někdy máme vystupovat dvě hodiny, ale protáhne se to třeba i na čtyři. Když hrajeme v pátek a v sobotu, v neděli ležím a odpočívám. Nedá se nic dělat, věk nejde zastavit, sil už ubývá,“ pokračoval Tacina.

Přestože letos je oběma 72 let, do hudebního důchodu se ještě nechystají. „Karel dříve říkal, že budeme hrát do sedmdesáti, takže to asi prodloužíme do osmdesáti,“ usmál se Durstin. „Naše muzicírovaní kolikrát ocení i mladí, folklorní vystoupení je pro ně během různých oslav vítaným zpestřením. Pro nás dva je největší odměnou potlesk spokojených posluchačů,“ uzavřel Durstin. Oba muzikanti se nemůžou dočkat, až skončí současný stav a znovu začnou bavit své posluchače.

Další zprávy z regionu