Lidé se u vody baví, ale plavčíci musí být ve střehu

Léto je v plném proudu a lidé si užívají teplé dny u vody. Aby se návštěvníci v pořádku vrátili domů, dohlíží na ně plavčíci. Jedním z nich je Tomáš Siedlaczek, který působí na třineckém koupališti. Lidé ho mohou rovněž potkat i na bystřickém bazénu.

Tomáš Siedlaczek na bystřickém bazéně. Foto: tm

Jak sám říká, plavčíka nemůže dělat každý. Samozřejmostí je být dobrým plavcem, ale to nestačí. „Musíte mít kvalifikaci plavčíka, popřípadě akreditovaný kurz ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), který zahrnuje záchranu tonoucího, první pomoc a další potřebné věci z neodkladné první pomoci. Kvalifikace je zakončená ústní a písemnou zkouškou, která je dána MŠMT,“ řekl na úvod Tomáš Siedlaczek, kterého Třinecký hutník potkal na bazénu v Bystřici. „Jsem zaměstnanec STaRSu, takže působím na tamním koupališti a bazénu. V Bystřici vypomáhám dle potřeby,“ vysvětlil plavčík.

Práce plavčíka je hlavně o prevenci. Hlídá, aby se nikdo netopil, nepřivodil si úraz. „Musím dávat pozor nejen na to, co se děje u bazénu či koupaliště, ale i v jeho okolí. Dohlížím, aby lidé neběhali, protože hrozí uklouznutí a následné úrazy – zlomeniny, rozbité hlavy. Rovněž sleduji, aby lidé neskákali do vody tam, kde je to zakázáno,“ vysvětlil Siedlaczek. Plavčík sice má k dispozici i píšťalku, ale tu používá jen při výjimečných případech. Například, když se jedná o větší skupinu dětí, aby upoutal jejich pozornost. „Ale většinou nepískám. Za dotyčným zajdu a vysvětlím mu, proč to a to nesmí dělat,“ vysvětlil.

Návštěvníci vodních radovánek si málokdy uvědomí, že nesmí přicházet opilí. Na to upozorňuje provozní řád. „Když už se návštěvník zdá být pod vlivem alkoholu, neprojde ani přes pokladnu. Horší je, když jsou na bazénech bary a někdo si hodně vypije. Když pak vidíte, jak se motá, to už ho pak musíte vykázat. Samozřejmě když si někdo dá jedno pivo, tak se nic neděje,“ pokračoval Siedlaczek, který plavčíka dělá od roku 2018. „Už jsem zažil, že jsem musel člověka vytahovat z vody. Stává se to zřídka a spíše na venkovních koupalištích, na bazéně spíše výjimečně,“ prozradil.

Rizikovou skupinou jsou u vody malé děti. „Rodiče je mnohdy špatně hlídají, dítě pak spadne do vody, neumí plavat a musíte pro něj. Rodiče často napomínám, aby na děti dohlíželi, ale je to problém, hodně jich je nezodpovědných,“ vysvětlil plavčík, podle kterého může dítě samo na bazén až od 10 let. Jinak musí být v doprovodu osoby starší 18 let. „Ovšem nejméně disciplinovaní jsou náctiletí, kteří se před sebou navzájem předvádějí, dělají blbiny a popíjejí alkohol. To musíte být ve střehu,“ vysvětlil Siedlaczek.

Ale na druhou stranu lze u vody zažít i veselé příhody. „Stalo se mi, že na bazén přišel starší pán, a to bez plavek. Po chvíli, kdy střídavě hleděl celý bazén s úsměvem na něj, pak na mě a opět na pána, se dotyčný zastavil a uvědomil si, že je nahý. Když jsem se ho ptal, co se stalo, přiznal, že na plavky holt zapomněl v šatně. Bylo to úsměvné,“ vyprávěl Siedlaczek.

Doplňkovou činností plavčíka může být také výuka plavání. K tomu je ale zapotřebí doplnit si vzdělání další kvalifikací, což je instruktor plavání. Následná výuka dětí poté probíhá v plavecké škole. Během školního roku od září do června učí instruktoři děti plavání, a to od předškoláků až po 5. třídu. „Práce s dětmi nás obohacuje a baví. Uvědomujeme si, že jim předáváme své znalosti plavání. Máme radost z toho, když se dítě naučí plavat, a myslím, že rodiče to také ocení. Práce plavčíka je pěkná, zodpovědná a za málo peněz. Je to spíše poslání,“ svěřil se Siedlaczek. „Každé povolání má něco. Zároveň nás potěší, když se naši zákazníci cítí na bazéně bezpečně a komfortně, rádi se potom vracejí. Člověk má radost z pochvaly a poděkování,“ uzavřel.

Další zprávy z regionu