S příchodem jara vždy vyhlížejí zaměstnanci nemocnice okřídlené návštěvníky, kteří se každoročně vracejí do svého třineckého sídla. Nejinak tomu bylo i letos. „Z jara všichni netrpělivě vyhlížíme, kdy se k nám naši opeřenci zase vrátí. Je to taková bojovka, kdo první uslyší typické vysoké pískání a zhlédne leteckou akrobacii rorýsů, ten vyhrává,“ usmála se Marcela Šimandlová z oddělení marketingu.
Pacienti, a hlavně zaměstnanci nemocnice si na své opeřené nájemníky zvykli natolik, že si léto bez jejich přítomnosti už neumí představit. Především zaměstnanci, kteří sídlí v horních patrech, pravidelně se zatajeným dechem sledují akrobatické nálety, které mají jako na dlani.
„Pozorovat hejna, jak střemhlav létají sem a tam je příjemným zpestřením dne. Někdy jsou jejich manévry tak akční, že mám obavy, zda nám ptáci nenarazí do oken. To se ale ještě nikdy nestalo. Jsou to výborní letci,“ popsala Marcela Šimandlová.
Připomenula, že rorýsi jsou v třinecké nemocnici natolik vítaní, že při rekonstrukci budovy, která probíhala pár let zpátky, byl brán na tyto letce velký zřetel, a to nejen u stavařů, ale také u vedení nemocnice. S ohledem na chráněné rorýse hnízdící ve větracích otvorech pod střechou nemocnice se opeřencům přizpůsobil nejen časový harmonogram stavebních prací, ale byly také přidány některé stavební prvky.
Aby mohli rorýsi pohodlně a bezpečně hnízdit, odvětrávací otvory ve fasádě nemají běžné mřížky, ale speciální, z důvodu bezpečného přistávání. Pro rorýse je totiž typická pevná vazba na hnízdiště. Pokud o hnízdní dutinu přijde, trvá mu i více letů, než si najde nové.
Hejno rorýsů přilétá v květnu a na přelomu července a srpna opět odlétají. Rorýsí letní pobyt je krátký, ale zaměstnancům nemocnice to vrásky nedělá. „Víme, že za rok se k nám zase vrátí. Navíc u nás a v našem okolí sídlí desítky ptáků a jiné zvěře, kterou bereme jako neodmyslitelnou součást naší nemocnice. Jsme obklopeni lesním parkem a klidnou přírodou, kterou máme doslova na dotek. Často vídáme srnčí rodinky na pastvě, ježky na promenádě nebo hopsající zajíce na okraji lesa,“ doplnila Marcela Šimandlová.
