„Moje dětství bylo skvělé – veselé, plné rodičovské lásky a různých dobrodružství. Zbožňovala jsem společné túry a výlety. Otec byl mým vzorem – díky tomu, jak bral život a jak se choval k ostatním. Neměla jsem problém s ním diskutovat, byl vždy otevřený a přijímal názory druhých. Chtěl mě naučit malovat na skle, ale já se zdráhala,“ vzpomínala dcera Irena Kawulok.

Antonína Szpyrce si uchoval v paměti rovněž jeho bratr Ladislav – malíř, grafik a kurátor výstav. „V dětství jsme se s bratrem věnovali různým sportovním disciplínám, lyžování, jízdě na kole, s kamarády jsme pořádali i olympiády. S bratrem jsme se nikdy nervali, snad jen jednou, z legrace. Byl starší, takže mě spíše usměrňoval,“ vyprávěl Ladislav Szpyrc, který propadl umění o několik let dříve než jeho starší bratr.

Na zesnulého Antonína Szpyrce, jehož jméno nese park za radnicí, vzpomínali rovněž ti, s nimiž spolupracoval, například historička Muzea Těšínska Ilona Pavelková a Józef Michałek z Istebné, znalec pastevectví a gorolské kultury. A také první muž Jablunkova.

„Když jsem se před deseti lety stal starostou a narodila se mi dcera, přinesl mi svůj obrázek. Požádal mě o deset minut, nakonec jsme si povídali dvě hodiny. Dohodli jsme se na dalším setkání po Novém roce, ale k němu už bohužel nedošlo. Vše, čemu se věnoval, nedělal pro sebe, ale z lásky pro naše město,“ řekl starosta Jablunkova Jiří Hamrozi.

Večer v obřadní síni jablunkovské radnice zpříjemnil návštěvníkům svým hudebním vystoupením  mužský pěvecký sbor Gorol, sbor Jabłonka z místní základní školy s polským jazykem vyučovacím, kapely Blaf a Bukóń, recitátor Krystian Dąbkowski a vyprávěč Jakub Wiglasz.