Přestupný rok vymysleli už staří Římané

Letošní rok je oproti loňskému jiný. Je totiž o jeden den delší. Zatímco loni jsme v kalendáři měli pouze 28 únorových dní, letos jich máme 29. Děje se tak jednou za čtyři roky.

Datum 29. února se v kalendáři objevuje jen jednou za čtyři roky. Foto: mr

Důvodem, proč jsou přestupné roky nutné, je rozdíl mezi kalendářním rokem dlouhým 365 dnů a tropickým rokem, což je skutečná doba oběhu Země kolem Slunce trvající 365 dní, 5 hodin, 48 minut a 45,4 sekundy. Země tedy oběhne Slunce za zhruba 365 a čtvrt dne. Jednou za čtyři roky se do kalendáře přidává jeden celý den, aby se rozdíl vyrovnal.

Dobří počtáři si ale určitě všimnou, že ve skutečnosti se nejedná o celé čtvrtiny. Aby časem nedocházelo k rozkolům v kalendáři, některé roky, které by měly být přestupné, přestupné nejsou. Gregoriánský kalendář má přestupný každý čtvrtý rok, ale roky dělitelné 100 jsou přestupné jenom tehdy, jsou-li dělitelné také 400.

V případě, že by neexistoval jednou za čtyři roky přestupný rok, nevyrovnával by se rozdíl mezi kalendářním a tropickým rokem, postupně by se náš kalendář dostával do nesouladu. Došlo by během několika set let například k tomu, že bychom měli prosinec v létě.

Už od Caesara
Možná někoho napadne, z jakého důvodu se přestupný rok prodlužuje zrovna 29. února? Toto pravidlo zavedl Julius Caesar v době, kdy nový rok začínal v březnu. Caesar zrušil přestupný měsíc, který byl zaveden v 7. století př. n. l. Únor byl posledním měsícem v roce, jednou za čtyři roky mu tedy přidal jeden den navíc – nejdříve měli dvakrát 24. února, později si upravili pravidlo a přidali 29. únor.

Nepřesnost tohoto kalendáře způsobila narůstající odchylku, která v 16. století činila už deset dní. Papež Řehoř XIII. proto v roce 1582 reformoval kalendář vynecháním deseti dní, čímž vznikl gregoriánský kalendář, který používáme dodnes.

Komu přestupný rok nevadí
Lidé, kteří mají smůlu a narodili se 29. února. „Jako malá holka jsem to nechápala. Jak to, že nemám narozeniny, když ostatní mají? Maminka mi ale vždycky říkala, že jsem výjimečná, protože jsem se narodila ve výjimečný den,“ usmála se rodačka z Třince Barbora. Pokračovala, že o oslavu narozenin ale nikdy nepřišla. „Prostě jsme slavili buď den před, anebo po. A když je přestupný rok, vždycky mám narozeniny takové, jako bych měla kulatiny,“ dodala.

Podobně to má i Simona Michnová. „Oslavy mým narozenin jsme vždy slavili v tu nejbližší sobotu. Nikdy mi to nepřišlo divné. A když jsem měla jednou za čtyři roky skutečné narozeniny, vždy byly takové výjimečné, mimořádné. Takže to pro mě není vůbec žádný problém,“ poukázala.

Další zprávy z regionu