Při preventivní prohlídce ve čtyřech měsících si paní doktorka všimla neobvyklých pohybů očí a zpomaleného psychomotorického vývoje.
„Oči se pohybovaly jinak, než by měly. Nedokázaly zaostřit, fixovat,“ řekla maminka Sáry Magda Cieslarová. V tomto okamžiku přišli ke slovu lékaři, dívenku čekala vyšetření v třinecké nemocnici – psychologické, magnetická rezonance, neurologické vyšetření. Závěr: nejde o nic neurologického, ale o oční vadu.
Co dál? „Sárinka v té době ještě měla zbytky zraku, ale bylo nutné ho stimulovat cvičením. Oči se měly zafixovat na světlo a podobně. Postupem času dcera zjistila, že jednodušší je pro ni vidět rukama, všechno si osahala. Zrak vlastně přestala úmyslně používat,“ nastínila maminka a dodala, že Sárinka se bez zraku obejde. Žije s tímto handicapem odmalička, není to pro ni nic nového. „Myslím si, že pro Sárinku by mohlo být šokem, kdyby najednou začala vidět. My třeba víme, jak vypadá pes, ale jak si ho představuje ona, to je jen a jen její svět, se kterým se sžila,“ dodala Cieslarová.
Vidí hmatem
S trochou nadsázky lze říct, že děvčátko vidí hmatem. Má dokonale zmapovaný dům, ve kterém společně s rodiči a téměř dvouletým bráškou žije. „Jde o skvělý orientační smysl. Patří mezi lidi, kterým někde bylo ubráno, ale jinde naopak přidáno. Možná slyší i věci, které my neslyšíme – například podle odrazu zvuku ví, že je blízko stěny a podobně,“ zamyslela se maminka.
Vloni v září Sárince začaly školní povinnosti, navštěvuje klasickou základní školu v Košařiskách, kde má k ruce asistenta pedagoga. Pro upřesnění – nejedná se o osobní asistentku Sárinky. Zmíněná pedagožka se stará i o další děti. Dívenka tím na ní není úplně závislá a snaží se o samostatnost. Podle maminky je Sára dominantnějším typem dítěte a v kolektivu si dokáže sjednat pořádek. „V tomhle směru není žádný problém. Na druhou stranu někdy potřebuje svůj klid, takže v družině si jdou s asistentkou třeba hrát do třídy, kde jsou samy, nebo do tělocvičny,“ upřesnila Cieslarová.
Do školy v Košařiskách chodí děti od první do páté třídy. V malotřídkách se učí dohromady děti 1. a 2. ročníku, třeťáci, kterých je více, jsou zvlášť a 4. a 5. ročník je opět společný. „Do školy jsme dceru dostali přes speciální pedagogické centrum, kde nás ale upozornili – tím, že jsou ve třídě dva ročníky, může si Sárinka pamatovat i učivo druhého ročníku. Má dobře vyvinutý sluch, tím pádem poslouchá i učivo starších spolužáků. Teoreticky je to možné, prakticky uvidíme,“ řekla maminka.
Hraje na klavír
Sárinka vše kolem sebe vnímá sluchem či hmatem a ve škole se učí Braillovo písmo. Společně s ostatními dětmi postupně probírá celou abecedu, akorát děti píší perem a čtou očima, Sárinka píše na speciálním stroji a čte rukama. Dívenka má podle maminky výhodu v tom, že než se vidící děti naučí psát písmenka, chvíli to trvá. Sárinka písmeno klepne do stroje a je hotovo. Je to jednodušší.
Jak zmíněný stroj funguje? Přímo na papír zvýrazňuje Braillovo písmo. Co dívenka napíše, má hned vyraženo na papíře a prsty si text přečte. „Už umím všechna písmenka, a přitom ve škole jsme se je ještě neučili,“ prozradila Sárinka a dodala, že nejraději má ve škole český jazyk. „Ráda má i hudbu. Myslíme si, že má i hudební sluch, proto jsme ji od září přihlásili na klavír. Navštěvuje hodiny klavíru přímo ve škole,“ doplnila maminka, podle které existuje pro slepé hudebníky speciální notopis. Sárinka jej zatím nepoužívá, hraje podle sluchu. Píseň si zapamatuje a pak ji zahraje. „Baví mě všechny písničky, nemám některou vysloveně oblíbenou,“ řekla Sárinka.
Dívenka rovněž prozradila, že kamarádky má nejen ve své třídě, ale i v ostatních. „Jdeme třeba společně do tělocvičny a hrajeme si s masážními balony, na kterých se válíme, také běháme a skáčeme na žíněnce. Mám ráda pohyb a baví mě i tělocvik,“ svěřila se. Ovšem kamarádky má i doma, jmenovitě v Madle a Báře, což jsou pejsci – bernský salašnický a bernardýn. „Někdy si Báru vezmu na vodítko, protože je hodná, a jdeme na procházku,“ pochlubila se.
Potřebuje pomůcky
Ač je Sárinka statečné děvče, přesto potřebuje k životu speciální pomůcky, které jí některé věci usnadní. „Tyto věci jsou nákladné pro všechny zdravotně postižené děti celkově. Například speciální dřevěné kostičky, kde na každé z nich je v braillu jedno písmeno, se kterými se hrají různé hry, stály kolem tří tisíc korun,“ řekla Cieslarová.
Výjimkou není ani speciální psací stroj, který Sárinka používá. „Na pracovním úřadě jsme museli požádat o příspěvek na jeho pořízení, stojí 15 tisíc korun. Jeden nám sice propůjčilo speciální pedagogické centrum a je ve škole, druhý ale máme doma – ať ho nemusíme každý den přenášet sem a tam,“ pokračovala maminka, podle které je u každé z těchto pomůcek nutná finanční spoluúčast. Cieslarovi již nyní zvažují pořízení speciálního mobilního telefonu pro svou dceru. I zde mohou využít finanční podpory, ale v tomto případě lékaři posuzují, zda je dítě zdravotně schopné takový přístroj používat.
Ve hře je rovněž počítač s hlasovým výstupem. Pořizovací ceny se zde pohybují od 90 tisíc korun. A v tomto případě může sehrát svou roli veřejná sbírka, kterou na začátku roku vyhlásil jablunkovský Rokáč (o samotné sbírce píšeme na straně 8). „Uvidíme, jak sbírka dopadne, a pak se ohledně počítače rozhodneme,“ upřesnil Sářin tatínek David.
O možnosti sbírky v Rokáči byli Cieslarovi informováni Jerzym Gorylem v prosinci loňského roku. „Probrali jsme všechna pro a proti, například určitá medializace sbírky. Ale je pro dceru, tak jsme do toho šli,“ zdůraznili svorně oba rodiče. Jaký bude výsledek sbírky, bude jasné na konci kalendářního roku, kdy vyvrcholí. „Uvidíme, ale s manželkou jsme se shodli v tom, že chceme, aby vše bylo transparentní. Všichni, kdo do sbírky přispějí, budou proto vědět, na co přesně a jak vysokou částku jsme pro Sárinku použili. Ale nepředbíhejme. Každopádně jsme již nyní rádi, že Rokáč sbírku zorganizoval, a ceníme si každého, koho sbírka osloví a přispěje,“ doplnil tatínek.
Na závěr pojďme za Sárinkou. To je šťastné děvčátko, které si možná ani neuvědomuje, že se od drtivé většiny z nás liší. Letošní zima jí třeba udělala radost v tom, že se mohla koulovat. Ostatně na čerstvém vzduchu je ráda a není divu, vždyť les má hned za domem. A s rodiči tam často chodívá. „Jsem ráda, když rostou houby, protože mi moc chutnají hřiby osmažené na másle,“ prozradila Sárinka, která na konci března oslaví sedmé narozeniny. „Co bych si přála za dárek? Nevím, nechám se překvapit,“ uzavřela dívenka.
