Hlava ví, co má dělat, ale žaludek už od rána hraje na jinou notu. Malá snídaně, bágl na záda a je to tu. Už není cesty zpět, auto plné naspídovaných holek jede směr Bohumín. Před týdnem jsme si trasu projely na kole, dobře víme, co nás čeká. Zpětně trochu lituji našeho kamaráda, který se zhostil role šoféra. Ticho bylo našim nepřítelem. Dobře jsme věděly, že čas na boj s vlastními myšlenkami teprve přijde a potrvá dost dlouho.
Když jsem vyběhla na první úsek, všechno ze mě spadlo. Poetická krajina, klidná řeka a já. Nebyl čas na naříkání, uteklo to jako voda. Štafetový kolík jsem předala s nadšením dál. Ale závod nebyl zdaleka v cíli a to je právě na tom dni nejlepší. Na jednotlivých předávkách na sebe s netrpělivostí čekáme, hecujeme se, dokonce tak, že i slza ukápne. Prožíváme společně každý kilometr.
Když jsem byla za polovinou svého druhého úseku z Ropice do Vendryně, věděla jsem, že trénink měl smysl. Soustředila jsem se prostě na svůj dech a na tým. A vlastně i zmrzku, kterou jsem si slíbila za odměnu.
Všem, kteří zvažují start v některém z běžeckých závodů, doporučuji do toho jít. Pro amatéry jako já jsou takové zážitky nezapomenutelné. A to, že jsme s děvčaty z týmu Gorolki z 1. běžeckého Jablunkov dosáhly na bednu, byla jen třešnička na našem fit dortu.
Všem organizátorům kolem Ryszarda Marka z celého srdce děkuji. Měla jsem skvělou šanci poznat nejen Olši/Olzu, ale i své možnosti.
Anketa
Jaký byl váš letošní Olza RUN?
Region Účastníků 3. ročníku štafetového závodu Olza RUN jsme se zeptali, jak se jim běželo, co je motivovalo přihlásit se a jak se jim líbily jednotlivé úseky.
Závodníci běželi mimo jiné přes Lázně Darkov, Most přátelství spojující Český Těšín s Těšínem, kolem Nemocnice Agel Třinec-Podlesí, Třineckých železáren či přes Městský les v Jablunkově směrem do Bukovce, kde překročili státní hranici. Poslední úsek vedl přes horu Gańczorku, kolem pramene řeky Olše až do lyžařského střediska Złoty Groń v polské Istebné. Téměř stokilometrová trasa byla rozdělená na deset úseků. Každý závodník běžel dvakrát přibližně 10 kilometrů.
Jacek Mencner, Český Těšín: Jsem tu potřetí. Je to skvělá příležitost zaběhat si s přáteli, poznat kousek našeho kraje. Člověk se vyburcuje, musí před tím trošku potrénovat. Prostě si užije skvělý den. V cíli nechybí skvělá hudba a dobré pivo, které po běhu chutná lépe než kdykoliv jindy. Běžel jsem z Chotěbuze do Ropice a poslední úsek z Bukovce do Istebné. Poslední kilometry byly opravdu náročné, ale stálo to za to.
Tomáš Ernst, Ropice:Je to můj první Olza RUN a moc mile mě překvapil. Trať byla špičková, poznal jsem nová místa. Nejdříve jsem běžel z Dětmarovic do Darkova a potom z Návsí do Bukovce. Druhý úsek byl pro mě orientačně náročnější, ale moc krásný. Klobouk dolů před pořadateli, že zrealizovali tak skvělou myšlenku. Se svým výsledkem jsem spokojený, nechtěl jsem hlavně zkazit radost svým kamarádům z týmu.
Darina Delinová, Písečná: Lákalo mě zažít tu pravou běžeckou atmosféru a chtěla jsem podpořit kamarádky, které mě oslovily. Štafetu jsem nikdy před tím neběžela a je to skvělé v tom, že se navzájem podporujeme. Na obou úsecích jsem měla chvilky, kdy se mi běželo hůř, ale vždycky mě držely nad vodou holky v týmu. Když jsem to chtěla vzdát, tak jsem naopak přidala. A právě týmovost je na Olza RUNU nej.
Jaroslav Stebel, Třinec: S kluky, se kterými běháme a chodíme po horách, jsme dali dohromady tým. Čtyři z nás pracují ve Slévárnách Třinec. Běháme horské závody, ale ty jsou často hodně komerční a masové. Mám rád akce podporující dobrou věc, které dělají lokální nadšenci, a přesně takový Olza RUN je. Měl jsem taky jedinečnou možnost podívat se poprvé k prameni, teď už vím přesně, kde Olza pramení.
