Jste z Polska, ale mluvíte velice dobře česky. Jak dlouho působíte v České republice?
Jsem tady už od roku 2008. Udělal jsem si u vás atestaci z infekčního lékařství a pracoval jsem několik let v nemocnici v Havířově. Od září působím coby lékař infekční ambulance v Nemocnici Třinec.
Zkušenosti máte i ze zahraničí…
Ano, to je pravda, asi osm let jsem spolupracoval s mezinárodní organizací Lékaři bez hranic. Moje první mise mě zavedla do africké Libérie. Pracoval jsem v nemocnici, která byla jako jedna z mála funkční. Země byla asi dva roky po válce, zpustlá, nebylo tam nic, dokonce ani elektřina. Byl jsem v nechirurgické části nemocnice a věnoval se tropickým nemocem, ale i internímu lékařství. Potom jsem se dostal do Abcházie, kde jsem se zabýval hlavně léčbou tuberkulózy. A dokonce jsem se pracovně dostal i do londýnské centrály Lékařů bez hranic coby konzultant pro léčbu a provádění programů léčby tuberkulózy, AIDS a hepatitidy C.
Když se začátkem roku 2020 začalo poprvé mluvit o koronaviru, co jste si pomyslel?
Já jsem se během své práce u Lékařů bez hranic potkával s vysoce nakažlivými nemocemi, například s horečkou Lassa, která má podobné příznaky jako ebola. Pracoval jsem v ochranných oblecích a nijak mi to nevadilo. Mám kamarády mezi lékaři, kteří se setkali v Číně s prvními pacienty s koronavirem, se kterými jsem o této nemoci mluvil. Ale abych se vrátil k otázce, rozhodně jsem tenkrát nečekal, co nemoc způsobí a jak dlouho se s ní budeme vypořádávat.
Přesto se najdou lidé, kteří ji zpochybňují.
Jsem přesvědčen, že jsme nikdy, jakožto společnost, nebojovali s žádnou tak vážnou chorobou, tedy myslím od španělské chřipky v roce 1920. A máte pravdu, že někteří lidé ji přesto zpochybňují, říkají, že žádná pandemie není, že jde o obyčejnou chřipku. Ale to je velice mylný pohled. Vždyť tato nemoc způsobuje velice těžký zápal plic. Hodně lidí na ni umřelo a ještě umře a jedinou možnou pomocí je vakcinace. Víme totiž, že celý ten systém izolace, lockdownu, moc nepomáhá. Z mého pohledu infektologa jsem tak prudce nakažlivou nemoc ještě nezažil.
Mohl byste srovnat covid s nějakou jinou nemocí?
Například v letech 2014 a 2015 byla v západní Africe epidemie eboly, která se velice rychle šířila a měla hodně obětí. Teprve až se vyvinula vakcína a začaly se očkovat kontakty, podařilo se nemoc zastavit. Je tam ta podobnost, že se na vakcínu čekalo také přes rok, ale potom už to šlo docela rychle. Tímto ale podobnost obou nemocí končí, jsou sice obě virové, ale každá má úplně odlišný průběh.
Covid má dlouhodobé příznaky, ovlivňuje naši imunitu. Je zajímavý už jen fakt, že někteří lidé jsou náchylní a covid chytnou, jiní zase ne. A my netušíme, proč tomu tak je. Měli jsme v nemocnici pacienty, kteří měli velice vážný průběh nemoci, ale nebyli staří, nebyli nemocní, neměli vysoký tlak, nebyli dokonce ani obézní. Byli to relativně mladí lidé, sportovci, a přesto s nemocí bojovali. Covid zkrátka může chytnout každý a stejně tak každý může mít vážný průběh. Není to žádná legrace. Proto říkám, že buď se budeme všichni očkovat a nemoci se zbavíme, nebo nemoc proděláme. Jiná cesta není. Ovšem s tím, že nikdo z nás dopředu nemůže tušit, jak zrovna on sám na covid bude reagovat.
Takže věříte, že očkování skutečně pomáhá?
Nepochybně. Čím se naočkuje více lidí, tím rychleji se covidu zbavíme. Čím více bude očkovaných lidí, tím méně se budou tvořit další a další mutace viru. Už jedna dávka zachraňuje životy. Stačí se podívat na různé mapky, například na Velkou Británii, kde je jasně vidět pokles počtu nakažených právě po očkování, a to dokonce už po první vakcíně. To se může podívat každý a zcela zřetelně to uvidí.
A co vedlejší účinky?
Není žádný lék, a to třeba i běžný vitamín C, který nemůže mít nežádoucí účinky. Je třeba porovnat, kolik lidí umírá na covid a kolik má tak vážné účinky, že po očkování zemře. A myslím, že tady v tom případě je to jasné.
U nás v nemocnici jsme zaznamenali jen jeden případ, kdy paní bylo po očkování špatně, ale to byla otázka chvilkové nevolnosti, která záhy zmizela. Ta vakcína je relativně čistá, obsahuje hodně málo složek, které by mohly způsobit anafylaktický šok. Lidé mohou mít imunologickou reakci, ale jsou to krátkodobé potíže a rychle mizí. Vezměte si třeba, že každý rok se lidé očkují třeba proti chřipce. Po tomto očkování mají často nějakou reakci, ale všichni ji berou normálně, nikdo na ni nepoukazuje.
Kdysi u nás byly nemoci, kterých se společnost zbavila jen díky plošnému očkování. Které to byly?
Hodně jsem cestoval po světě a viděl jsem, že ještě třeba v Africe bojují s dětskou obrnou. My jsme byli první zemí na světě, která se na základě plošného očkování této choroby zcela zbavila. To samé platí u pravých neštovic. Pokud by se lidé vzepřeli a nenechali se v minulosti očkovat, tak ji tady máme stále. Teď už si nikdo nepamatuje, jak vypadali pacienti s pravými neštovicemi a kolik milionů z nich na ně umřelo. Proto je nutné, aby se proti covidu nechalo naočkovat co možná nejvíce lidí. Je prostě třeba se poučit z historie.
