Takovýto rodič pak na cestě tam a zpět může strávit řádově hodiny, což se z dlouhodobého hlediska může projevit v podobě jeho fyzického i psychického vyčerpání. Příkladem může být situace, kdy se jeden z rodičů po ukončení společného soužití odstěhuje tzv. na druhý konec republiky (ať už z důvodů pracovních či jiných). Požadavek tzv. pečujícího rodiče (ten jemuž bylo dítě svěřeno do péče) spočívající v tom, aby dítě bylo přebíráno/předáváno nepečujícím rodičem právě v místě bydliště rodiče pečujícího, se v kontextu věci jeví jako nepřiměřeně přísný.
Jak se pak k takovémuto požadavku staví rozhodovací praxe soudů (např. III.ÚS 3431/23)? Z této vyplývá, že jedním z kritérií naplňujících pojem nejlepšího zájmu dítěte je též to, aby dítě bylo vychováváno zásadně oběma rodiči a aby oba také společně nesli náklady spojené s jeho výchovou a péčí o ně, a to včetně nákladů spojených s udržováním pravidelného osobního styku. V zájmu rovnoměrného vyvážení překážek spojených se zajištěním styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost je pak obecně vyžadováno, aby tyto překážky byly přeneseny částečně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, resp. aby oba rodiče museli při rozvržení povinností spjatých se stykem vynaložit nejen přibližně stejnou finanční částku, ale rovněž museli na překonání vzdálenosti rovnoměrně vynaložit svoji energii a čas. Tedy z praktického pohledu může být systém předávání dítěte a určení místa předání stanoven tak, aby byl pečující rodič povinen předat dítě ke styku v místě bydliště rodiče nepečujícího, nebo v místě, na němž se rodiče dohodnou. Oproti tomu by nepečujícímu rodiči vznikla povinnost předat dítě po ukončení styku pečujícími rodiči v místě jeho bydliště.
V návaznosti na výše uvedené by tedy soudy při rozhodování měly stanovit místa předávání nezletilých dětí vyváženě, tj. pokud možno rovnoměrným rozdělením vyzvedávání a předávání dítěte v místech bydliště každého z rodičů, nebrání-li tomu závažné okolnosti. Zároveň je ale potřeba zdůraznit, že soudy mají při svém rozhodování vždy na zřeteli individuální potřeby a zájmy dítěte s přihlédnutím ke zvláštnostem každého jednotlivého případu.
