Základním zákonným požadavkem je, aby výživné odpovídalo odůvodněným potřebám a majetkovým poměrům dítěte, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného rodiče. Lze ale odůvodnit stanovení výživného např. v částce dosahující průměrné měsíční mzdy v ČR?
Z rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že při stanovování nadstandardního výživného nelze opomenout fakt, že je právem i povinností rodičů naučit dítě hodnotě peněz a řádnému hospodaření s nimi. Stanovení nepřiměřeně vysokého výživného, které dítěti i po dokončení přípravy na povolání umožní dlouhodobý a snad i trvalý bezpracný život, může být nejen v rozporu s nejlepšími zájmy dítěte, ale může také porušovat právo rodiče vychovávat své dítě. Pokud to však individuální okolnosti daného případu odůvodňují mohou soudy rodičům s nadstandardními příjmy stanovit i nadstandardně vysoké výživné. Soud by ale současně neměl být pouhým počtářem, ale měl by se v souvislosti se stanovením výše výživného zamýšlet též nad jeho smyslem a účelem. V případě výjimečně vysokých příjmů povinného rodiče tak nelze postupovat mechanicky a soudy by neměly odhlížet od obecných racionálních a mravních hledisek, případně práv rodičů plynoucích z jejich rodičovské odpovědnosti (III. ÚS 864/25-2).
Zákon také hovoří o tom, že připouštějí-li to majetkové poměry povinného rodiče, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor. Rozhodovací praxe potom vychází z toho, že dítěti má být z výživného zásadně spořeno vždy, pokud to majetkové poměry povinného rodiče umožňují. Úspory však nejsou běžným výživným, ale plní odlišnou funkci. Jde o nástroj, který má dítěti kompenzovat náklady vzniklé v budoucnu – tj. poté, kdy zanikla vyživovací povinnost rodičů (pořízení bydlení), nebo má uspokojovat případné mimořádné výdaje, které nepokrývá běžné výživné, případně to již nedovolují majetkové poměry rodičů (typicky školné na zahraniční škole). Úspory lze pak sice použít i v průběhu plnění vyživovací povinnosti, nemají však nahrazovat běžné výživné a uhrazování odůvodněných potřeb dítěte z tohoto běžného výživného.
Stanovení výživného u dětí rodičů s nadstandardními příjmy tak není jen otázkou „procent z příjmů“. Případné určení nadstandardního výživného či tvorba úspor sice pro dítě mohou představovat lepší start do života, nemají ho však „odsoudit“ k bezpracnému životu bez motivace.
