Po smrti zůstavitele vždy nastává období, v němž nebylo zatím stanoveno, kdo je zůstavitelovým dědicem, a v němž dosud nebylo pravomocným rozhodnutím soudu potvrzeno nabytí dědictví. V tomto období musí být také vždy zajištěno, kdo a jak bude až do skončení řízení o pozůstalosti vykonávat její správu. K tomu níže uvádíme některé závěry ze soudní praxe.

Ze zákona vyplývá, že povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic. Je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové.

Je však nutno fakticky i právně rozlišovat možnosti dědice jako správce pozůstalosti. Oprávnění vykonávat správu pozůstalosti totiž přísluší výhradně tomu, kdo spravuje pozůstalost a prakticky vylučuje, aby s pozůstalostí nakládali (pouze na základě titulu dědického práva) dědici.

Dědici mohou nakládat jen s určitými pozůstalostními předměty a jen za podmínek stanovených zákonem.

Správce pozůstalosti totiž činí všechna právní jednání „na účet“ dědiců (do právní moci usnesení o dědictví ještě neznámých). Na základě jednání správce pozůstalosti mu nic z pozůstalosti nepřipadne, neboť vše, co ohledně jmění pozůstalosti až do skončení řízení o pozůstalosti vykonal („na účet dědiců“), patří do pozůstalosti a jako takové náleží zůstavitelovým dědicům. Správce pozůstalosti vykonává její prostou správu, tedy to, co je nutné k zachování majetku (a dalšího jmění) patřícího do pozůstalosti.

Dědic je oprávněn spravovat pozůstalost jen tehdy, bylo-li jeho dědické právo jasně prokázáno, tedy nejsou-li pochybnosti o jeho dědickém titulu, není-li tu (nevyřešený) spor o dědické právo a není-li tu ani žádná skutečnost, pro kterou by nemohl dědit. A tehdy, jestliže s tím souhlasí a je, zejména s ohledem na své vzdělání, zkušenosti, odborné znalosti a zdravotní stav, takovou funkci skutečně způsobilý vykonávat. V případě, že nejsou uvedené předpoklady splněny, je odůvodněn závěr, že správa pozůstalosti dědici nepřísluší. Pokud zde pak není správce pozůstalosti jmenovaný zůstavitelem nebo vykonavatel závěti a ani žádný z dědiců způsobilý k výkonu správy pozůstalosti, je třeba aby byl soudem vždy jmenován správce pozůstalosti (NS 24 Cdo 2780/2025).