Zpětné přiznání výživného

Výživné je osobním nárokem nezletilého (popř. i zletilého) dítěte. Ač existuje obecné povědomí o tom, jakým způsobem se přistupuje k určování rozsahu výživného (čemuž jsme se ostatně věnovali i v našich předchozích článcích), v případě nároku na zpětné přiznání výživného již zmiňované povědomí nemá tak jasné kontury.

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Z příslušného ustanovení občanského zákoníku vyplývá, že výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Přestože by se mohlo na první pohled zdát, že zpětné přiznání výživného bude představovat spíše výjimku, opak je pravdou. A to v návaznosti na soudní praxi pod patronací Ústavního soudu (III. ÚS 1895/25-2).

Ústavní soud k této problematice zejména uvádí, že stanoví-li občanský zákoník, že výživné pro děti lze přiznat i za dobu nejdéle tří let zpětně, je třeba toto ustanovení vykládat s ohledem na příslušné články Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o právech dítěte. Pokud navzdory prokázané změně poměrů nezletilému bez odpovídajícího zdůvodnění a relevantních důvodů pro výjimku soudy zpětné zvýšení výživného nepřiznají, volí až na výjimky postup jdoucí k tíži nezletilého a nevykládají zákon ústavně konformním způsobem. Smyslem možnosti zpětného přiznání či zvýšení výživného je ochrana dětí závislých na výživě jiných osob. Nepřiznání zpětného zvýšení výživného může být fakticky projevem nepřípustného sankcionování dítěte za postup rodičů, kteří nejsou schopni v jeho zájmu upravit své vztahy na rozumnou úroveň, a jde o výklad rozporný s ústavně zaručenou ochranou dětí a mladistvých i s nejlepším zájmem dítěte.

Výše uvedené stanovisko je korigováno tím, že prostor pro výjimečné zpětné nepřiznání výživného na základě individuálních okolností a poměrů na straně povinného rodiče nezletilého či rodiče, který jej má v péči, sice zůstává zachován, avšak nelze tak činit paušálním způsobem a s obecným odůvodněním bez bližší vazby na konkrétní specifika případu. Vždy bude nezbytné posuzovat okolnosti jednotlivých případů, přičemž si lze představit situace, kdy výživné zpětně přiznáno nebude (např. pro rozpor s dobrými mravy či z důvodů zneužití práva).

Z judikatury Ústavního soudu tak plyne, že přiznání výživného zpětně až za dobu tří let předcházejícím podání návrhu by mělo být spíše pravidlem. Současně však ke zpětnému přiznání výživného nelze přistupovat automaticky.

Další zprávy z regionu