Allografní závěť a její možná úskalí

V dnešním článku si přiblížíme pojem – allografní závěť, včetně úskalí, které mohou být s jejím sepisem spojeny. Jestliže závěť zůstavitel sepíše sám, vlastní rukou, hovoříme o tzv. závěti holografní. Pokud však závěť není sepsána vlastnoručně zůstavitelem, nýbrž jiným způsobem (kromě notářského zápisu), jedná se o závěť allografní.

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Zákon stanoví, že závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli (v případě tzv. zvláštní allografní závěti týkající se osob nevidomých či se smyslovým postižením, které nemohou číst nebo psát, jsou stanovena kritéria přísnější). Samotný způsob sepsání závěti není z pohledu platnosti závěti relevantní; ta totiž může být sepsána jak samotným zůstavitelem na počítači, tak i jinou osobou (tj. např. také dědicem). Podstatné je naopak výše uvedené prohlášení zůstavitele o tom, že se jedná o jeho poslední vůli, jeho podpis a přítomnost dvou svědků, včetně připojení jejich podpisů.

V této souvislosti je vhodné zmínit, že Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí (24 Cdo 3386/2021) nedávno připomněl některé podstatné skutečnosti, které je nutno mít na paměti v případě allografní závěti. A sice, že taková listina sama o sobě není, na rozdíl od holografní závěti, spolehlivým dokladem toho, že skutečně obsahuje poslední vůli zůstavitele. Povolání svědků při pořízení závěti pak slouží k tomu, aby tyto osoby mohly potvrdit, že jde o zůstavitelovu pravou závěť, objeví-li se po smrti zůstavitele pochybnosti, zda jde skutečně o jeho poslední vůli.

Svědci tudíž v celém procesu hrají významnou roli. Jak Nejvyšší soud též uvedl, je nezbytné, aby ten, kdo byl povolán jako svědek a kdo má z tohoto důvodu allografní závěť podepsat, neměl žádné pochybnosti o tom, že zůstavitel v listině uvedl poslední vůli (bez zřetele na skutečný obsah listiny a případné svědkovy vlastní poznatky a názory o obsahu listiny nebo na to, zda byl seznámen s obsahem závěti), a aby svědek z projevu zůstavitele nepochybně věděl, že zůstavitel v závěti skutečně vyjadřuje svou poslední vůli (tedy že jde o jeho závěť, a že ji činí svobodně a vážně).

Zachycení poslední vůle ve formě závěti allografní však nelze zůstavitelům doporučit, neboť se z praktického pohledu jedná o formu závěti, která může být zneužita potencionálně zhrzenými dědici, na které zůstavitel „zapomněl“. V tomto směru je tak nadále mnohem bezpečnější využít pro sepis závěti služeb notáře.

Další zprávy z regionu