Prvním případem bezdůvodného obohacení je získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu. Právním důvodem rozumíme nějaký závazek (např. kupní smlouva), rozhodnutí soudního či správního orgánu nebo zákonnou povinnost (např. zaplacení soudního poplatku). V tomto ohledu musí jít o neexistenci právního důvodu již od počátku. Nutno upozornit na to, že právním důvodem není faktura, která má zpravidla význam jako důkazní prostředek, nicméně nemůže být základem existence právního vztahu, tím je smluvní ujednání stran o jednotlivých právech a povinnostech. Minule jsme již zmínili platby poukázané na cizí účet, které jsou též plněním bez právního důvodu.
Plněním bez právního důvodu je i plnění na základě absolutně neplatného právního jednání (absolutní neplatnost nastává v důsledku jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek).
Plnění na základě relativně neplatného právního jednání, je plněním z právního důvodu, který odpadl. Takovým relativně neplatným právním jednáním může být jednání nesvéprávné osoby, k němuž není způsobilá. Bezdůvodné obohacení na základě plnění z právního důvodu, který odpadl, nastává dále např. z důvodu zrušení smlouvy dohodou stran, odstoupením od smlouvy či odvoláním daru.
Dalším případem, kdy lze hovořit o vzniku bezdůvodného obohacení je protiprávní užití cizí hodnoty. Pod tímto si můžeme představit většinu situací, kdy dochází k získání majetkového prospěchu v důsledku jednání obohaceného v rozporu se zákonem či dobrými mravy, tedy jednáním naplňujícím znaky občanskoprávní, správní, či trestní odpovědnosti (v důsledku krádeže, zpronevěry apod.).
Bezdůvodné obohacení v důsledku plnění za jinou osobu pak zpravidla představuje situace, kdy třetí osoba plní věřiteli dluh místo dlužníka, přičemž tato třetí osoba neměla povinnost plnit. Plnění však nelze poskytnout proti vůli dlužníka. K bezdůvodnému obohacení dochází na straně dlužníka, místo kterého plnila třetí osoba (ochuzený), tudíž nedošlo ke snížení majetku dlužníka, tak, jak by tomu bylo v případě, pokud by dlužník plnil za svůj dluh věřiteli sám.
