Bránění kontaktu druhému rodiči s dítětem – pokuta

Konflikty mezi rodiči mohou mít nedozírné následky na výchovu a vývoj nezletilých dětí. Mezi tyto lze zařadit i situace, kdy jeden z rodičů nerespektuje právo druhého rodiče stýkat se/být v kontaktu s dítětem; nota bene v případech, kdy je tento styk/kontakt určen soudním rozhodnutím.

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Ze zákona vyplývá, že soud může na základě podaného návrhu nařídit výkon rozhodnutí uložením pokuty proti tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte.

K udělení pokut pak soud může přistoupit opakovaně, dokud není naplněn jejich účel, tj. obnovení styku dítěte s druhým rodičem.

Nicméně samotná možnost uložení pokuty má své limity. Tyto ve své rozhodovací praxi již vymezil Ústavní soud (ÚS). ÚS konstatoval, že tento prostředek sleduje ochranu zájmů toho z účastníků řízení, jemuž ve styku s nezletilým dítětem, na nějž má podle vykonatelného rozhodnutí právo, brání bezdůvodně jiný účastník řízení (zpravidla druhý rodič). Tuto pokutu nelze ovšem uložit tehdy, jestliže se nezletilé dítě bez úmyslného ovlivňování povinným rodičem odmítá styku s oprávněným rodičem (ten, komu je bráněno ve styku) podrobit, nebylo-li možno změny postoje nezletilého dítěte dosáhnout ani adekvátním výchovným působením povinného rodiče nebo kompetentních orgánů veřejné moci, jakož i soukromých institucí (IV.ÚS 2687/24).

Dle ÚS musí soudy při hledání nejlepšího zájmu nezletilých dětí vzít v úvahu i jejich přání, avšak nemohou vycházet pouze z jejich názoru. Naopak, musí zvážit souhrnně všechny pro posouzení věci významné okolnosti, mimo jiné rozumovou a emocionální vyspělost i věk dítěte. Je totiž obecně v zájmu dětí, aby měly harmonický vztah s oběma rodiči.

Zároveň je však nutné pečlivě zkoumat to, zdali a v jaké míře je nezletilé dítě ze strany rodičů případně manipulováno. Pečující rodič by tak neměl toliko formálně působit na nezletilé dítě, aby se stýkalo s druhým rodičem, ale měl by činit vše, co je v jeho možnostech, aby styk druhému rodiči umožnil a nezletilé dítě na styk připravil. Úkolem pečujícího rodiče je také to, aby nezletilé dítě v jeho projevech přiměřeným a vhodným způsobem usměrňoval a formoval. V tomto směru však nelze považovat za dostatečné, pokud, rozhodnutí o tom, zda se styk nezletilého dítěte s druhým rodičem uskuteční nebo ne, ponechá fakticky pouze na nezletilém dítěti.

Další zprávy z regionu