Dědický podíl a započtení daru

Započtení na dědický podíl má sloužit spravedlivému rozvržení majetkového přínosu pocházejícího od zůstavitele do majetku dědiců, jehož cílem je snížit majetkové disproporce mezi dědici tak, aby bylo dosaženo alespoň přibližného či částečného vypořádání hodnoty majetku nabytého jednotlivými dědici jak dědictvím, tak bezplatným nabytím za života zůstavitele.

Ilustrační foto: Designed by Freepik

V občanském zákoníku je úprava započtení na dědický podíl obsažena společně s právní úpravou započtení na povinný díl, přičemž započtení na povinný díl a započtení na dědický podíl jsou dvě odlišné situace, které je potřeba rozlišovat. Ustanovení týkající se započtení na povinný díl vcelku podrobně vymezují rozsah započtení, avšak navazující ustanovení týkající se započtení na dědický podíl již tak konkrétní nejsou, což vyvolává interpretační potíže, co vše může a má být předmětem započtení, zejména tehdy, pokud v tomto smyslu není k dispozici vůle zůstavitele.

Nejčastější v praxi řešenou situací bývá případ, kdy jeden z dědiců obdržel od zůstavitele za jeho života dar a nepominutelný dědic žádá, aby tato skutečnost byla zohledněna právě započtením na dědický podíl, i když zde není příkaz zůstavitele. Z tohoto ustanovení plyne, že soud může provést započtení na dědický podíl, i když to zůstavitel nepřikázal, byl-li by jinak nepominutelný dědic neodůvodněně znevýhodněn, přičemž se nepřihlíží k obvyklým darováním.

Zatímco ustanovení občanského zákoníku týkající se započtení na povinný díl, stanoví omezení, kdy předmětem započtení mohou být pouze dary v posledních třech letech před smrtí zůstavitele, ledaže zůstavitel přikáže, aby se započtení provedlo za delší dobu. V ustanovení občanského zákoníku týkajícím se započtení na dědický podíl obdobné vymezení rozsahu nenajdeme. Nabízí se tedy otázka, zda časové omezení pro započtení daru se uplatní i v případě započtení na dědický podíl, tj. zda lze na dědický podíl započíst to, co dědic od zůstavitele bezplatně obdržel dříve než v posledních třech letech před smrtí zůstavitele. Touto otázkou se zabýval Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení sp. zn. 24 Cdo 222/2019 ze dne 28. 1. 2020, v rámci kterého dospěl k závěru, že darování pozemku zůstavitelem před více jak třemi lety před smrtí zůstavitele započtení nepodléhá. Nejvyšší soud udělal tedy jasno v otázce rozsahu možného započtení a jasně se postavil za omezení započtení darů hranicí tří let před úmrtím zůstavitele.

Další zprávy z regionu