Duševní útrapy jiné osoby blízké – sourozenec

Z policejních statistik vyplývá, že za první čtyři měsíce roku 2024 šetřila Policie ČR celkem 27 823 dopravních nehod, při nichž bylo usmrceno 126 osob (z toho 52 řidičů osobních automobilů). Ztráta osoby blízké v důsledku dopravní nehody představuje tragickou událost, která je umocněna svou náhlostí a nepředvídatelností.

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Pouze slabou náplast pak pro pozůstalé představuje možnost domáhat se nároku na náhradu nemajetkové újmy osob blízkých (tzv. sekundárních obětí).

Občanský zákoník stanoví, že při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Jak lze však tento nárok nahlížet pohledem jiné osoby blízké, např. u sourozence?

Nutno vycházet z předpokladu, že běžné rodinné vztahy mají určitou kvalitu a je velmi těžké posoudit míru intenzity utrpení osoby blízké. Výše odškodnění pro sourozence dle soudní praxe bývá zpravidla přibližně o jednu čtvrtinu nižší než u nejbližších osob (tj. manžel, rodič, dítě). Je tomu tak proto, že dospělí sourozenci mají obvykle svou vlastní rodinu a jejich kontakt nebývá srovnatelně intenzivní jako v dětském věku. Ve výjimečných případech však tam, kde jsou sourozenecké vztahy pevnější (např. u sourozenců žijících společně či z jiných opodstatněných důvodů), se může výše náhrady dostat i na úroveň základu osob nejbližších.

Samotné zhoršení existujících a dříve kvalitních rodinných vztahů však samo o sobě naopak není důvodem pro úplné odepření náhrady, ale spíše pro její poměrné snížení. Nárok na náhradu nevzniká jen v krajních případech, kde mezi sourozenci žádný vztah neexistuje, případně je lhostejný tak, že pozůstalý žádnou újmu ze ztráty blízké osoby nepociťuje, nebo by byl dokonce vyhrocený například tím, že se osoba požadující náhradu sama úmyslně podílela na usmrcení rodinného příslušníka.

Z rozhodovací praxe pak rovněž vyplývá, že při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl (25 Cdo 2488/2023).

Další zprávy z regionu