Pokud však některý ze spoluvlastníků svá práva zneužívá, resp. nadužívá spoluvlastnický podíl na společné věci, může se bezdůvodně obohatit na úkor ostatních spoluvlastníků.
Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (NS) je v zásadě ustálená na závěrech, že bezdůvodné obohacení na straně spoluvlastníka, který nadužívá svůj spoluvlastnický podíl na úkor ostatních spoluvlastníků, může vzniknout tehdy, (i) užívá-li dotyčný spoluvlastník věc bez právního důvodu (absence dohody spoluvlastníků, rozhodnutí většiny spoluvlastníků či rozhodnutí soudu) nad rámec svého spoluvlastnického podílu anebo (ii) technické uspořádání společné věci nebo faktické poměry vytvořené jedním ze spoluvlastníků neumožňují druhému spoluvlastníku užívat společnou věc v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu. Danými faktickými poměry ve vztahu ke společné věci (typicky nemovitosti) můžeme rozumět situaci, kdy nemovitost mohou užívat pouze členové jedné domácnosti.
V případě, že „problémový“ spoluvlastník prokazatelně užívá nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu, vzniká mu bezdůvodné obohacení, za které musí ostatním spoluvlastníkům poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vráceno. Významné kritérium představuje také skutečnost, že tento problémový spoluvlastník znemožní přístup k nemovitosti a její užívání např. uzamčením stavby či oplocením pozemku.
Nedávné rozhodnutí NS uvedenou praxi potvrdilo (28 Cdo 225/2023). V případě posuzovaném NS se problémový spoluvlastník dopouštěl vůči druhé spoluvlastnici opakovaného protiprávního jednání v podobě verbálních útoků, včetně útoku fyzického, byl vykázán ze společného obydlí atp., kdy mu zároveň bylo prokázáno domácí násilí. V tomto konkrétním případě tak nebylo pochyb o tom, že poškozené spoluvlastnici nároky z titulu bezdůvodného obohacení vznikly. Tato se totiž důvodně obávala o bezpečnost svou a svých dětí a objektivně nemohla danou nemovitost užívat (navíc, nemovitost se sestávala pouze z jedné bytové jednotky).
Z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že udržování korektního vztahu se spoluvlastníky (a nejenom s nimi) je v každém případě základem spokojeného soužití.
