Nejeden chovatel by o sobě prohlásil, že má ke svému zvířecímu příteli bližší vztah než k některým lidským příbuzným a mazlíček je pro něj v zásadě jeho „dítě“. Mazlíčci tak zaujímají v našich životech zcela specifické postavení.
Tento jedinečný vztah se odráží i v právním řádu, který zvířata neklasifikuje jako pouhé věci a výslovně proto určuje, že se o věci nejedná. Tam, kde je to možné, se však právní úprava věcí může použít i na zvířata. Specifické výjimky se pak objevují ještě v případě domácích mazlíčků například v insolvenčních či exekučních řízeních, v nichž se domácí mazlíčci neprodávají za účelem splnění závazků dlužníků vůči věřitelům.
Komplikované situace však mohou nastat, pokud si mazlíčka pořídí partneři, kteří se později stanou expartnery. Právní systém v takových případech neoperuje s pojmem „péče“ o mazlíčky tak, jak je tomu u dětí, což vedlo ke sporu páru z Plzeňska, který si před rozchodem pořídil francouzského buldočka Robina a jeden z expartnerů se po určité době po rozchodu rozhodnul, že psa si již nebude se svou bývalou přítelkyní dále předávat a ponechá si jej.
Přestože zvířata nejsou z právního pohledu považována za věci, mohou být spory o jejich vlastnictví a správu řešeny v civilním soudním řízení. V případě takovýchto řízení lze narazit na problém v tom, že oproti řízení o péči o dítě může takovýto spor trvat i řadu let, během kterých bude pes nejen stárnout, ale může v důsledku odloučení od svého pána strádat nebo si od svého pána odvyknout. Tak může dojít k zpřetrhání citové vazby, která mezi pejskem a jeho pánem byla. Psí život navíc není stejně dlouhý jako život lidský, a hrozilo i to, že by se již šestiletý pes nemusel konce řízení dožít.
Ve zmíněném případě proto podala žalobkyně spolu s žalobou i návrh na vydání předběžného opatření, aby se otázka „péče“ o psa vyřešila mezitímně do rozhodnutí soudu. Okresní soud Plzeň-jih tomuto návrhu nevyhověl, avšak Krajský soud v Plzni již ano a vydal usnesení č. j. 14 Co 78/2021 – 54, v němž vyslovil, kdy a kde bude k předávání pejska docházet a prakticky jej svěřil do střídavé péče obou jeho pánů.
S tímto závěrem se však žalovaný expřítel také nebyl s to ztotožnit, a tak se s ústavní stížností obrátil na Ústavní soud. Ani ten však již nezvrátil rozhodnutí krajského soudu a zamítnul ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost.
