Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) již dříve přijal k této problematice stanovisko, na základě něhož dospěl k závěru, že při provozování kamery instalované uvnitř motorového vozidla, která cíleně monitoruje provoz na pozemních komunikacích a jejich bezprostředním okolí, dochází ke zpracování osobních údajů, přičemž řidič je z tohoto důvodu vázán určitými povinnostmi.

Předně nutno uvést, že řidič je oprávněn pořídit kamerový záznam v souvislosti s naplněním legitimního účelu ochrany jeho zdraví, majetku či jiných oprávněných zájmů. Za tento účel je považováno pořízení kamerového záznamu jakožto důkazního prostředku pro případ mimořádné události. Typicky se jedná o dopravní nehodu, kdy kamerový záznam může přispět k jejímu objasnění a sloužit jako důkaz pro řízení o přestupku či řízení trestní, popř. v rámci likvidace pojistné události.

Problémem je zveřejnění záznamu např. na internetu, či jeho jakékoliv jiné šíření. Řidič se v takovémto případě vystavuje riziku zásahu do práv na ochranu soukromého a osobního života jednotlivých účastníků silničního provozu. Zde se již nejedná o zpracování osobních údajů v souvislosti se samotným řešením mimořádné okolnosti, a tudíž, pokud lze na tomto záznamu identifikovat i jiné účastníky (např. podle obličejů, SPZ apod.), jedná se o zásah neoprávněný. Schází zde totiž souhlas dotyčných osob s pořízením záznamu, resp. se zpracováním osobních údajů, a navíc je zde překročen legitimní účel pořízení. Řidič je tak v zásadě oprávněn předat kamerový záznam pouze Policii ČR, příslušnému správní orgánu, pojišťovně či soudu.

Řidič dále nemá v souvislosti s pořízením kamerového záznamu povinnost oznámit ÚOOÚ, že bude zpracovávat osobní údaje, avšak při předání předmětného záznamu např. policii by měl vyrozumět účastníky dopravní nehody o existenci a předání tohoto záznamu.

Nelze opomenout ani tu skutečnost, že z hlediska bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích by měla být kamera umístěna tak, aby řidiči nebránila ve výhledu (např. na zadním okraji palubní desky).