Jako modelový příklad nám může sloužit Nejvyšším soudem posuzovaná situace, kdy kamarád zůstavitele (dále jen „obviněný“), který se o něj staral v posledních dnech jeho života, převedl v den smrti zůstavitele jeho finanční prostředky na svůj účet. (7 Tdo 215/2022).
Určení okamžiku, od kterého může být nakládáno s finančními prostředky zůstavitele je proto významné. V tomto ohledu Nejvyšší soud uvedl, že dle předmětných ustanovení občanského zákoníku nabytí dědictví potvrzuje soud, a to osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno. K nabytí dědictví tudíž nedochází jen na základě smrti zůstavitele, ale právní úprava předpokládá, že pozůstalost po každém zůstaviteli musí být projednána a musí být o ní rozhodnuto příslušným orgánem. Dle Nejvyššího soudu se tak do právní moci usnesení o dědictví nikdo nemůže po právu ujmout dědictví a zacházet s pozůstalostním jměním jako se svým, i kdyby se považoval za jediného zůstavitelova dědice, a i kdyby mu skutečně dědické právo svědčilo.
Mezi dnem smrti zůstavitele a právní mocí rozhodnutí soudu o dědictví dochází k tzv. správě pozůstalosti prostřednictvím ze zákona oprávněných osob, tj. především správce pozůstalosti, vykonavatele závěti či dědice, u něhož neexistují pochybnosti o jeho dědickém titulu (má-li dědit více dědiců, může spravovat pozůstalost jen jeden, jestliže se na tom dědici jednomyslně shodli). V posuzovaném případě však obviněného nebylo možno považovat ani za jednu osobu s oprávněním spravovat pozůstalost. Nejvyšší soud tak v podstatě potvrdil dřívější závěry soudů nižších stupňů, které dospěly k tomu, že se obviněný dopustil trestného činu krádeže, tedy přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, a způsobil takovým činem větší škodu (cca 140.000,- Kč). V době, kdy obviněný s finančními prostředky z účtu zemřelého nakládal, totiž tyto nebyly v jeho vlastnictví.
S ohledem na výše uvedené tedy nutno upozornit ty, kteří by „svévolně“ nakládali s finančními prostředky zůstavitele v době mezi jeho smrtí a právní mocí usnesení o dědictví, že takovéto nakládání může za určitých okolností naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže.
