Kyberprostor – webová uložiště

Webová uložiště (uloz.to aj.) jsou fenoménem dnešní doby. Uživatel zde může nahrát v zásadě jakýkoliv digitální obsah, a tím jej zpřístupnit široké veřejnosti. Veřejným tajemstvím je však skutečnost, že webová uložiště představují snadný způsob, jak se dostat i k nelegálnímu digitálnímu obsahu – hudba, filmy (umístěnému bez souhlasu autora).

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Provozovatel v podstatě není odpovědný za primární kontrolu toho, co je na tomto webovém uložišti nahráno. Provozovateli je totiž nutno prokázat, že mohl vzhledem k okolnostem vědět, že daný uživatelem uložený obsah je protiprávní, a zároveň, že pokud se provozovatel o protiprávnosti tohoto obsahu dozvěděl, neučinil všechny kroky k nápravě.

Pokud se jedná o odpovědnost jednotlivých osob, tak vždy bude odpovědný uživatel, který nelegální digitální obsah nahrál (náhrada škody, odpovědnost za přestupek, trestný čin).

Provozovatelé webových uložišť se prozatím snaží balancovat nad propastí a hledat „skuliny“ v autorskoprávní ochraně. Nicméně, připravovaná směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu, zejména její článek 13, může provozovatelům přidělat vrásky na čele. Provozovatelé by totiž byli odpovědní za výše zmíněnou primární kontrolu nahrávaného obsahu a mimo jiné by museli přijmout vhodná opatření, aby nahrání nelegálního obsahu zamezili (filtry, restrikce apod.).

A co běžný uživatel, který je „pouhým“ konzumentem digitálního obsahu ve smyslu jeho stažení pro vlastní potřebu? Nadále existují dva tábory, které se přou o to, jak daleko sahá odpovědnost uživatele, pokud si z webového uložiště stáhne nelegální digitální obsah, resp. dílo. Z pohledu české legislativy se používá tzv. třístupňový test (výjimky lze uplatnit ve zvláštních případech, užití díla není v rozporu s běžným užitím, oprávněné zájmy autora nejsou dotčeny), přičemž dílo musí být zpřístupněno veřejnosti. Soudní dvůr EU např. v jednom ze svých rozsudků (C-435/12) v zásadě dovodil, že přípustné je pořídit rozmnoženinu díla pouze z oprávněného zdroje. Tento výklad dává za pravdu těm, jež se přiklánějí k názoru, že stažení díla z neoprávněného zdroje, byť pro soukromé účely a bez dalšího šíření, resp. sdílení, je protiprávní.

Vzhledem k tomu, že na otázku stahování nelegálního obsahu z webových uložišť pro soukromé účely neexistuje jednoznačná odpověď, je na každém, aby uvážil všechna rizika s tímto spojená. Je však patrná snaha o posilování autorskoprávní ochrany.

Další zprávy z regionu