Rodinná mediace představuje specializovanou oblast v rámci mediace, která se zabývá spory vyplývajícími z velmi citlivých rodinných vztahů. Pod tímto si musíme představit nejenom řešení sporů manželů týkající se výchovy a výživy nezletilých dětí, včetně otázky úpravy styku rodičů s nezletilými dětmi, ale také řešení otázek řádného fungování rodiny a jejich každodenních problémů (školní docházka dětí, rozhodování o ekonomických záležitostech apod.), spory mezi manžely o vypořádání společného jmění manželů v případě rozvodu manželství, spory mezi příbuznými, spory týkající se „mezigeneračního neporozumění“ mezi dospělými a dětmi atd.
Problémů, které mohou vyvstat v rodině je celá řada a na jejich popis by nám nestačila ani celá kniha. Nicméně, je důležité si uvědomit, že rodinná mediace může prostupovat všemi fázemi případného konfliktu. Může tedy působit jako prevence i jako pomoc (v případě, že jsou pak již rodinné vztahy řešeny prostřednictvím soudu – rozvod manželů, péče o děti apod.).
Určitým společným jmenovatelem pro všechny druhy rodinných vztahů je skutečnost, že se jedná o vazby nejbližších osob, které v určité fázi nejsou schopny racionálním způsobem vyhodnotit pro a proti určité záležitosti ve vztahu k osobě druhé. Jejich uvažování je emocionálně zastřeno jejich „jediným správným názorem“ o tom, jak se věci mají. V případě rozvodu manželů to může být např. závist, že se druhému daří lépe finančně, má lepší vztah k dětem, našel si „lepšího“ partnera apod. Častým nešvarem jsou výmluvy manželů, resp. rodičů na zájem dítěte, které je však bohužel v drtivé většině případů pouze hromosvodem veškerých negativismů, které rodiče proti sobě užijí, bez ohledu na skutečný zájem dítěte.
Role mediátora je v tomto ohledu nesmírně obtížná. Manželé, příp. rodiče často mediátora nevnímají jako osobu nápomocnou jim vzniklou situaci vyřešit, nýbrž jako další osobu, u které odříkají své osobní fráze, a to bez ochoty se dohodnout. Mediátor však může vnést do rozpolcených názorů nové světlo, jelikož jeho základním úkolem je ukázat manželům, příp. rodičům, že jakékoliv prodlužování vleklých sporů je z pohledu jejich navazujícího života unavující, ekonomicky náročné, a v případě sporů o děti to může vést až k odloučení dětí od obou rodičů.
