Pokud se rozhodneme svůj majetek darovat za našeho života, měli bychom pamatovat na to, že jakmile své vlastnické právo převedeme na druhou osobu, ztrácíme tím možnost s tímto majetkem dále disponovat dle svého uvážení. Dispoziční právo zcela přechází na obdarovaného. Aby vše nedopadlo tak, že se např. při darování pozemku s rodinným domem, ve kterém žijeme, ocitneme na stará kolena bez střechy nad hlavou, můžeme si bydlení zajistit tak, že v darovací smlouvě zřídíme tzv. služebnost bytu či domu.
Služebnost bytu či domu představuje právo bezplatného (myšleno bez nutnosti platit „nájem“) doživotního užívání darované nemovitosti, přičemž současně je vhodné upravit i případné příspěvky na služby spojené s užíváním domu či bytu (vodné, elektřina, plyn). Předmětem služebnosti bytu může být byt, nebo jeho část, nebo prostorově oddělená část domu, nebo i celý darovaný dům. Předmět služebnosti je zapotřebí ve smlouvě správně vymezit. U služebnosti k části bytu či domu je vhodné konkrétně vymezit, které jeho části je oprávněn využívat výlučně dárce (oprávněný ze služebnosti) a které společně s ním i vlastník (obdarovaný).
I když se zřídí služebnost, mohou se okolnosti změnit tak, že užívání domu či bytu bude komplikované. Obdarovaný/-á se ožení/vdá a založí rodinu, dostane se do finančních problémů, které mohou vyústit i v exekuci atp. Darování svého majetku je proto třeba si vždy důkladně promyslet, neboť možnosti odvolat dar tady sice jsou, ale jsou dosti omezené. To, za jakých podmínek je možno nárokovat vrácení daru, stanoví zákon, který vymezuje dva důvody. Jedním z nich je možnost odvolání daru pro nouzi dárce – tedy situace, kdy tento nemá prostředky k vlastní výživě; dárce tak může chtít buď vrácení daru, nebo úhradu obvyklé ceny. Druhým důvodem je situace, kdy obdarovaný dárci ublížil tak, že vůči němu zjevně porušil dobré mravy (např. neposkytnutím potřebné pomoci, fyzickým násilím či hrubými urážkami apod.).
