Vydědění spočívá v tom, že zůstavitel může vyloučit tzv. nepominutelné dědice (děti zůstavitele, případně jejich potomky) z práva na jejich povinný díl z pozůstalosti, či je v jejich právu na povinný díl zkrátit.
Otázkou, co vše je nutné splnit, abychom mohli hovořit o neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi, jakožto důvodu pro vydědění, se v nedávné době zabýval též Nejvyšší soud (24 Cdo 2440/2021). Ten ve svém rozhodnutí zejména shrnul, že pro platnost vydědění z důvodu neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi je nezbytné, aby se zůstavitel ocitl v situaci, kdy pro zdravotní či jiné potíže nastalé v důsledku onemocnění či věku, případně pro potíže způsobené jinými okolnostmi (například přírodní katastrofou, požárem, povodní) potřebuje pomoc, nebo kdy není schopen sám si, bez cizí pomoci, obstarat své základní životní potřeby (zdravotní, hygienické). Pod pojem „nouze“ totiž nelze podřadit jen chudobu, resp. strádání z pohledu nedostatku materiálního zabezpečení. Současně musí jít o situaci, kdy o uvedené potřeby zůstavitele není postaráno jinak, kdy potomek má reálnou možnost zůstaviteli potřebnou pomoc poskytnout a kdy zůstavitel potomkem nabídnutou pomoc neodmítne. Neposkytnutí pomoci zůstaviteli ze strany potomka přitom musí odporovat dobrým mravům.
Zůstavitel se tak může ocitnout v nouzi i tehdy, kdy pro zdravotní či jiné obtíže, eventuálně pro nesnáze způsobené jinými situacemi potřebuje pomoc. Pokud má daný potomek možnost zůstaviteli potřebnou pomoc objektivně poskytnout či zajistit, a přesto tak neučiní, byť zůstavitel takovou pomoc potřebuje, je toto důvodem pro vydědění. Potomku však například nemůže být bez dalšího kladeno k tíži to, že zůstaviteli neposkytne potřebnou pomoc osobně (může totiž bydlet a pracovat daleko od bydliště zůstavitele), když může potřeby zůstavitele zajistit i jiným způsobem. A pokud je zároveň o zůstavitele postaráno tak, že ten není nucen vyhledat jinou pomoc (např. sousedskou výpomoc). Každý případ je však vždy nutno posuzovat individuálně, přičemž svou roli může hrát i samotné dřívější chování zůstavitele vůči potomku.
