Neúčinnost právního jednání

Jak hovoří občanský zákoník, tak právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Někdy tyto účinky nenastanou, zpravidla z důvodu neplatnosti či nicotnosti. Dalším institutem tohoto typu je relativní neúčinnost.

Relativnost neúčinnosti se odvíjí jednak od toho, že se jí je nutné dovolat, současně se pak neúčinnost vztahuje ke konkrétní osobě. Dle současné právní úpravy se tak věřitel může dovolávat toho, že právní jednání, konkrétní smlouva uzavřená dlužníkem, je neúčinné, pokud by toto jednání zkracovalo uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky. O neúčinnosti rozhoduje soud na základě tzv. odpůrčí žaloby věřitele. Neúčinnosti se pak lze dovolávat vůči tomu, kdo s dlužníkem právně jednal – tedy druhé smluvní straně, případně proti tomu, kdo měl z daného právního jednání prospěch.

Typicky se bude jednat o situace, kdy někdo v úmyslu „uchránit“ svůj majetek před tím, než bude postižen exekucí, jej zpravidla darem převede na nějakou mu spřízněnou osobu, typicky rodinného příslušníka, kdy se tito pak dovolávají své dobré víry či neznalosti záměru dlužníka. Občanský zákoník totiž stanoví, že neúčinným je i právní jednání, v jehož důsledku by byl věřitel zkrácen, pokud k němu došlo v posledních dvou letech mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou (primárně rodinným příslušníkem) nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby; přičemž tento následek je vyloučen v případě, že druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.

Na takovouto situaci reagovalo nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 688/2022, kde bylo jednoznačně řečeno, že obdarovaní v pozici osoby blízké musí z podstaty věci věnovat zvýšenou pozornost posouzení majetkové situace dárce – jejich rodinného příslušníka. Pokud totiž obdarovaný rodinný příslušník, v posuzovaném případě při vědomosti existence směnek dlužníka, který mu přesto tvrdil, že nemá žádné dluhy, přijal dar, pak si mohl být vědom úmyslu dlužníka zkrátit svého věřitele. Takováto darovací smlouva tak byla posouzena jako neúčinná.

Výše uvedené právní dopady tak ve své podstatě říkají, že lidové pořekadlo – darovanému koni na zuby nehleď – se může obdarovanému dosti nevyplatit.

Další zprávy z regionu