Ve výsledku se jedná o protiprávní jednání v podobě nelegálního zaměstnávání, resp. nelegální práce. Dle zákoníku práce totiž platí, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu založeném pracovní smlouvou, případně na základě dohody o pracovní činnosti či dohody o provedení práce. Zaměstnavatelé by proto svou činnost měli zajišťovat primárně svými zaměstnanci.

O co tedy jde? V případě švarcsystému se tak jedná o situace, kdy osoba vykonává práci na základě smlouvy s podnikatelem (zaměstnavatelem), která se tváří např. jako smlouva o dílo (či smlouva příkazní atp.) – vyvolává tedy dojem obchodního vztahu, nicméně ve skutečnosti tato osoba vykonává práci, která splňuje znaky pracovního poměru – resp. znaky závislé práce. Podnikatel se tímto způsobem fakticky vyhýbá povinnostem v podobě odvodu daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a zejména v podobě odvodů na sociální a zdravotní pojištění.

Zákoník práce definuje závislou práci jako práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Pracovník je tak povinen řídit se pokyny zaměstnavatele, který mu zpravidla organizuje pracovní dobu, je povinen pracovat osobně – tedy nemůže se nechat kýmkoli zastoupit – a tuto práci vykonává pouze pro jednoho zaměstnavatele.

Za švarcsystém, resp. výkon nelegální práce, však hrozí citelné sankce. Pro zaměstnavatele to může být pokuta v rozmezí od 50 tisíc do 10 milionů korun, doměření daně z příjmů, odvodů za pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění a penále za jejich pozdní úhradu. Také ale zákaz činnosti až na dva roky či trestní stíhání za trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Pokud jde o dotčeného „zaměstnance“ pak jemu hrozí pokuta až do výše 100.000 korun.