Kdo však může nabídnout/převzít záruku za dovršení nápravy takto podmíněně propuštěného?

Tradiční odpovědí na tuto otázku je, že se jedná o tzv. zájmové sdružení občanů. Trestní řád pak pod pojmem zájmové sdružení občanů rozumí odborové organizace nebo organizace zaměstnavatelů a ostatní občanská sdružení s výjimkou politických stran a politických hnutí, církve, náboženské společnosti a právnické osoby sledující v předmětu své činnosti charitativní účely. Pokud takovéto zájmové sdružení občanů převezme záruku za dovršení nápravy podmíněně propuštěného, je povinno na něj mimo jiné působit tak, aby vedl řádný život, dbát na to, aby nahradil škodu či nemajetkovou újmu, kterou způsobil trestným činem nebo vydal bezdůvodné obohacení.

Nicméně, Ústavní soud ve svém nedávném nálezu (I. ÚS 2558/24) svým způsobem výše uvedenou odpověď modifikoval, když dospěl k závěru, že nikoliv pouze zájmové sdružení občanů, ale i jiný subjekt může nabídnout a za splnění stanovených podmínek převzít zmíněnou záruku.

V tomto konkrétním případě se jednalo o obchodní společnost provozující Mateřskou školu. Ústavní soud k tomuto dále uvedl, že klíčovým prvkem je účel takové záruky, který spočívá v pozitivním ovlivňování podmíněně propuštěného při jeho pobytu na svobodě, tedy působení, aby vedl řádný život. Neexistuje žádný důvod pro to se domnívat, že by zájmová sdružení občanů byla obecně způsobilá plnit tuto funkci lépe než jiné subjekty.

Dle Ústavního soud lze těžko např. předpokládat, že by zájmové sdružení občanů v podobě odborové organizace čítající tisíce členů bylo schopno působit na podmíněně propuštěného účinněji než úzký kolektiv malé firmy, která poskytne podmíněně propuštěnému zaměstnání. Pro úplnost je vhodné dodat, že Ústavní soud rovněž neshledal v tomto konkrétním případě problematické, že jednatelkou dané obchodní společnosti byla sestra podmíněně propuštěného (když dovodil, že takováto okolnost sama o sobě nemůže tento subjekt vylučovat z možnosti nabídnout/převzít záruku).