Podvodu se dle trestního zákoníku dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou. Skutkovou podstatu trestného činu podvodu může naplnit i pachatel, který v řízení o dědictví úmyslně uvede nepravdivé údaje o tom, že je dědicem, nebo o výši svého dědického nároku, a to s cílem obohatit se z majetku zůstavitele ke škodě jiného dědice.
Je zřejmé, že samotné dědické řízení má svá specifika. Mezi tyto patří například skutečnost, že dědic zpravidla nemá detailní informace o tom, jak zůstavitel nakládal za života se svým majetkem. Nemusí si být tudíž ani vědom toho, zdali zůstavitel pořídil závěť, v jaké formě, případně jak rozdělil svůj majetek. Skutečný, resp. oprávněný dědic se pak v důsledku podvodného jednání pachatele nemusí stát účastníkem dědického řízení, protože se ani nedozví o jeho zahájení nebo nebude považován za dědice z důvodu pachatelem předložené padělané závěti zůstavitele apod.
Trestného činu podvodu se však může dopustit nejen účastník dědického řízení, ale každá osoba, která v rámci dědického řízení úmyslně uvádí nepravdivé údaje s cílem obohatit sebe nebo jiného z dědictví, a to ke škodě oprávněných dědiců. O tom se v rámci soudy projednávané věci (NS 4 Tdo 882/2020) přesvědčil i pachatel, který v průběhu dědického řízení doručil notáři i jednotlivým dědicům dopis s nepravdivým sdělením, že na něj byly zůstavitelem postoupeny pohledávky ze smluv o půjčce, včetně listin – oznámení o změně věřitele, které obsahovaly padělaný podpis zůstavitele. Pachatel padělal podpis prostřednictvím překopírování pravého podpisu zůstavitele z jiných listin. Tímto se pokusil uvést v omyl oprávněné dědice, zkrátit jejich dědické právo a způsobit jim tak škodu ve výši cca 15.000.000, – Kč. Téměř šestiletý trest odnětí svobody a peněžitý trest ve výši 7.500.000, – Kč, které byly pachateli uloženy, jsou jasným znakem toho, že podvod se nevyplácí.
