V současnosti lze pozorovat rostoucí trend příklonu k regionálním a drobným domácím chovatelům, a s tím souvisejícím hospodařením. Právo pastvy, jakožto pozemková služebnost, může být také vhodným východiskem pro pozemky, jež nejsou jejich vlastníky dlouhodobě obhospodařovávány, jsou zanedbané, což s sebou může nést řadu negativních dopadů na okolí.
Předně je žádoucí uvést, že se zákon prostřednictvím úpravy práva pastvy nesnaží podávat detailní výklad o tom, jak by měly být vztahy mezi jednotlivými osobami upraveny. Naopak, nastavuje spíše určitý základní rámec pravidel. Zákon tedy jednoznačně preferuje dohodu stran o tom, jaký druh a počet zvířat, v jakých časových intervalech, po jak dlouhou dobu apod. se bude pást na tzv. služebném pozemku. Zdali zde bude nějaký mechanismus zabezpečení v podobě elektrického ohradníku atd. Dojde-li ke sporu o tom, zdali bylo zřízeno právo pastvy, zákon zakotvuje „ochranné“ ustanovení o pokojné držbě v posledních deseti letech.
K samotným zákonem vymezeným pravidlům. Právo pastvy se vztahuje na každý druh hospodářských zvířat, kromě prasat a drůbeže (pastva těchto zvířat však může být předmětem dohody). Na pastvu pak nesmí být hnána zvířata, jež jsou nadměrně znečištěná, nemocná nebo cizí. V důsledku pastvy zvířat dále nesmí dojít k omezení nebo ztížení hospodaření na předmětném pozemku. Zvlášť je poukázáno na to, že je vyloučeno zřídit právo pastvy na pozemcích určených k plnění funkcí lesa.
Co se týče rozsahu práva pastvy ve vztahu ke služebnému pozemku, je oprávněnému umožněna péče o zvířata v podobě napájení, dojení, vyšetření veterinářem apod., kdy toto může např. vykonávat i prostřednictvím svých zaměstnanců. Naopak, přejíždění přes služebný pozemek na pozemek jiný nebo čerpání vody z tohoto pozemku do zmíněného rozsahu nespadá. Pro úplnost lze dodat, že pokud vlastníku služebného pozemku v důsledku chování zvířat vznikne škoda, má nárok proti oprávněnému požadovat její náhradu.
