Předsmluvní odpovědnost si zjednodušeně můžeme představit jako odpovědnost smluvních stran za jednání, která jsou učiněna před samotným uzavřením smlouvy. Vycházíme v podstatě ze 4 zákonem předpokládaných protiprávních situací, kdy o této předsmluvní odpovědnosti hovoříme, a to:
1) Jednání o smlouvě s druhou osobou, resp. druhou smluvní stranou, bez úmyslu v konečném důsledku smlouvu s druhou smluvní stranou uzavřít, tedy od samého počátku jednání je druhá strana uváděna v omyl.
2) Neposkytnutí všech relevantních informací druhé smluvní straně, aby se mohla v zásadě svobodně a při znalostí všech skutečností správně rozhodnout o uzavření smlouvy. Tato informační povinnost závisí též na vzájemném postavení osob. Zvýšená informační povinnost se uplatní například v již dříve popsaném vztahu podnikatel vs. spotřebitel.
3) Ukončení jednání o uzavření smlouvy bez spravedlivého důvodu. Případ, kdy smluvní strany při svém jednání dospějí tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, a jedna smluvní strana i přes důvodné očekávání druhé smluvní strany takové jednání ukončí, a to bez spravedlivého důvodu. Toto je zákonem považováno za nepoctivé jednání. Spravedlivým důvodem může být v tomto směru např. negativní zjištění o stavu kupované nemovité věci uvedených druhou smluvní stranou těsně před uzavřením smlouvy ze znaleckého posudku, který si vyžádala jedna ze stran pro potvrzení informací.
Pokud tedy jednání o smlouvě není ukončeno ze spravedlivého důvodu, na který je vždy nutno pohlížet objektivně, může se strana, kterou postihlo nepoctivé jednání druhé strany, domáhat náhrady škody v rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.
4) Poskytnutí důvěrné informace či sdělení při jednání o smlouvě. Strana, která takovéto informace získá, musí obecně dbát na to, aby tyto informace nebyly zneužity, ať už touto stranou, anebo jejím prostřednictvím třetí osobou. Pokud by se tak stalo, musela by druhé straně nahradit škodu v případě, že by se z takovéhoto porušení obohatila.
Tento článek o předsmluvní odpovědnosti je pouze obecným náhledem na tento institut, přičemž konkrétní specifika a dopady do smluvních vztahů je nutno v praxi velmi obezřetně posuzovat, i s ohledem na možnou náhradu škody. Na druhou stranu – je vhodné jednání včas ukončit, než uzavřít smlouvu, kterou nebude možno dodržet.
