Hlavní hnací silou rozhodování rodičů by tudíž měla být snaha docílit dohody ve věci péče o nezletilé dítě. Tuto by měli učinit již před samotným jednáním u orgánu sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), přičemž pak by již měli řešit pouze drobné nuance. Řešením, resp. návodnou pomůckou v situaci, kdy rodiče jsou zprvu zcela zatvrzelí ve věci péče o nezletilé dítě, bez schopnosti vzájemné komunikace, by mohlo být vyplnění tzv. rodičovského plánu. Rodičovský plán zpravidla tvoří několikastránkový „dotazník“, ve kterém jsou řešeny jednotlivé životní situace v oblasti péče o nezletilé děti, jako např. bydlení dítěte, školní docházka, zájmové aktivity, péče o zdravotní stav, správa financí a další otázky, a to od základní komunikace rodičů, po řešení specifických záležitosti v období vývoje nezletilého dítěte.
Každý z rodičů tak může samostatně vyplnit tento rodičovský plán, bez emocí a zbytečného hašteření s rodičem druhým. Poté dojde k jejich porovnání např. před OSPODem a rodiče mohou najednou dojít ke zjištěním, že jejich názory týkající se péče o nezletilé dítě, včetně budoucího uspořádání vztahů nejsou tak odlišné, jak se zprvu zdálo, a že se v mnohém shodují. Poté již zbývá odstranit poslední „třecí plochy“ a uzavření oboustranně přijatelné dohody je nasnadě.
Rodičovský plán je jedním z výsledků aplikace tzv. Cochemské praxe, která má zejména za cíl co nejrychlejší vyřešení sporu rodičů o nezletilé dítě, preferenci dohody rodičů před autoritativním rozhodováním soudů (rodiče jsou ti hlavní, kteří mají rozhodovat o budoucnosti nezletilých dětí), to vše za velmi úzké a efektivní spolupráce jednotlivých institucí a oborů činností, a to od soudu, přes OSPOD, po odborníky z oblasti sociální, psychologie a dalších. Cochemská praxe není standardem, avšak začíná se velmi pomalu prosazovat. Průkopníkem je v tomto směru Okresní soud v Novém Jičíně.
