Do ustanovení § 2980–2983 občanského zákoníku byl slib odškodnění převzat z dnes již zrušeného obchodního zákoníku a může být uskutečněn v libovolné, tedy i v ústní formě. Písemná forma se však doporučuje, a to jak pro příjemce slibu, tak pro slibujícího. Listina zachycující slib odškodnění bude v případě sporu jak důkazem o převzetí slibu odškodnění, tak o jeho konkrétním obsahu.
Podle § 2891 občanského zákoníku závazek slibujícího vzniká doručením prohlášení slibujícího příjemci slibu. V právním jednání musí být vyjádřeno určitě, co je slibováno (odškodnění) a za jaké jednání bude odškodnění poskytnuto. Příjemci slibu nevzniká povinnost požadované chování či činnost realizovat. Taková povinnost by mohla vyplývat z jiného právního jednání, které by slibu předcházelo (např. pokud by se příjemce slibu zavázal smlouvou nebo by právní jednání bylo provázáno odkládací či rozvazovací podmínkou).
Jestliže dle § 2892 občanského zákoníku příjemce slibu uskuteční slibujícím požadované jednání, plyne mu nárok na náhradu nákladů a škody dle slibu odškodnění. Odškodnění se pak může vztahovat na skutečnou škodu i na ušlý zisk. Je nutné upozornit na to, že samotný slib odškodnění nelze klasifikovat jako deliktní závazek, neboť právo na odškodnění vzniká z titulu jednostranného právního jednání v rámci slibu odškodnění, nikoli z titulu porušení povinnosti.
V rámci tohoto institutu je zdůrazněna i prevenční povinnost, a to v podobě výslovné povinnosti příjemce slibu učinit taková opatření, aby rozsah škody, na jejíž náhradu má právo z titulu odškodnění, byl co nejmenší. Pokud by příjemce slibu svou prevenční povinnost porušil, odpovídal by za vzniklou škodu sám dle obecných ustanovení o náhradě majetkové a nemajetkové újmy.
Důležité je odlišit tento institut od tzv. příslibu odměny či vypsání ceny, u kterých se určitá osoba obrací na neurčený okruh dalších osob. V případě slibu odškodnění je od samého počátku zřejmé, kdo, resp. které osoby by měly být příslušným právním jednáním vázány.
