Může se však jednat i o smlouvy pracovní, smlouvy uzavírané v e-shopech při koupi zboží, či smlouvy s dodavateli elektřiny nebo plynu.

Formulářové smlouvy jsou takové smlouvy, jejichž základní podmínky byly určeny pouze jednou smluvní stranou nebo dle jejich pokynů, přičemž slabší strana, typicky spotřebitel, neměla možnost obsah těchto základních podmínek nějak ovlivnit. Jako příklad smlouvy formulářového typu můžeme zmínit smlouvu o poskytování mobilních a hlasových služeb uzavíranou s mobilním operátorem.

Specifikum formulářové smlouvy spočívá také v doložkách této smlouvy. Nejčastějším typem doložky u formulářových smluv je odkaz na obchodní podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy. Závaznost těchto obchodních podmínek pro slabší smluvní stranu se pak odvíjí od skutečnosti, zdali byla s těmito podmínkami seznámena, nebo je-li prokázáno, že význam těchto obchodních podmínek musela znát.

Další doložky, jež nás mohou ve smlouvě překvapit, jsou ty, které lze přečíst jen se zvláštními obtížemi nebo ty, které jsou pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelné. Takovéto doložky jsou platné, jestliže nepůsobí slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen. V prvním zmíněném případě se jedná o titěrnost písma, kdy ani ostříží zrak spotřebitele bez použití lupy nepostačí. Ve druhém případě lze zase jako příklad zmínit příliš rozvité věty, mnohdy táhnoucí se i přes polovinu strany textu.

Posledním typem doložek, jsou ty, které jsou pro slabší stranu zvláště nevýhodné, aniž je pro to rozumný důvod, a to zejména v případě, kdy se smlouva závažným způsobem odchyluje od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech.