Vlastník pozemku totiž může požadovat, má-li pro to rozumný důvod, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. V případě, že jiný právní předpis nestanoví nebo z místních zvyklostí nevyplývá něco jiného, přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků je pro stromy, které dorůstají obvykle výšky přesahující 3 m, vzdálenost 3 m, a pro ostatní stromy je to vzdálenost 1,5 m.
V zásadě se jedná o možnost vlastníka pozemku domáhat se toho, aby si soused na svém vlastním pozemku nevysázel strom, případně aby již vzrostlý strom odstranil. Není to však tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Limit zakotvuje již samotný OZ, když uvádí, že daná úprava se nepoužije, pokud je na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu. Limitem je i doba, od které lze takovou úpravu uplatňovat, a to s ohledem na skutečnost, že před účinnosti „nového“ OZ otázku výsadby, resp. kácení stromů v blízkosti společné hranice zákon neřešil. Nejvyšší soud ČR v tomto dospěl k závěru, že tato úprava se použije až na stromy vysázené od 1. 1. 2014.
Další problematickým bodem je rozumný důvod. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně výrazný zásah do vlastnického práva, rozumný důvod musí mít svou váhu (důvodová zpráva k OZ například uvádí: soused vysadí stromy v blízkosti zemědělského pozemku, přičemž tyto mohou podstatnou měrou vyčerpat podzemní vláhu pod zemědělským pozemkem).
V neposlední řadě je potřeba zmínit i fakt, že toto ustanovení nemá za úkol čelit imisím, tj. spadu listí, stínění, apod. Pro tyto případy OZ stanoví možnost uplatnit mírnější opatření, než je zabránění výsadby stromů, popř. jejich pokácení. Pro vlastníka pozemku může být také situace ztížena i tím, že by měl v podstatě vymezit, kde přesně soused nemá vysadit stromy, které mu budou v budoucnu vadit.
Závěrem lze tedy dodat, že zdánlivě jednoznačné ustanovení v sobě skýtá mnoho proměnných a dá se předpokládat, že jeho užití v praxi se omezí jen na případy, kdy vzniklý sousedský spor o strom/y nepůjde vyřešit jinak, avšak při splnění všech nezbytných předpokladů.
