Tato manipulace může mít mnoho podob i různou intenzitu (např. přesvědčování dítěte o tom, že u daného rodiče se má mnohém lépe, je schopen mu zajistit větší množství věcí apod., až po dehonestaci druhého rodiče a záměrné omezování styku s ním). Takovéto praktiky mohou mít nedozírné následky. A to zejména s ohledem na psychický vývoj dítěte, přičemž mohou vést ke vzniku tzv. syndromu zavrženého rodiče. V tomto směru je nutno si uvědomit tu skutečnost, že pokud intenzita ovlivňování dítěte ve prospěch jednoho z rodičů, včetně zamezování styku dosáhne určité úrovně, může zde být založena odpovědnost ovlivňujícího rodiče za trestný čin ohrožování výchovy dítěte.
Občanský zákoník stanoví, že rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, které spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění. Nositeli této odpovědnosti jsou oba rodiče. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (4 Tdo 75/2024) pak vyplývá, že občanský zákoník pojem rodičovské odpovědnosti chápe velmi široce.
Péčí o mravní a citový vývoj se rozumí mimo jiné právo, ale zejména povinnost rodiče zajistit, aby si dítě osvojilo řádné sociální vztahy k ostatním členům své rodiny, ale i jiným osobám. Je tomu tak proto, že rodina plní několik funkcí, kdy kromě funkce biologické, sociálně-ekonomické, ochranné, plní také roli socializačně výchovnou a emocionální. Řádné vztahy ke členům rodiny by měly být založeny na vzájemné úctě a respektu, včetně toho, že dítěti v rámci zajištění jeho řádného harmonického vývoje by mělo být ze strany rodičů vštěpováno, jakým způsobem by měly být řešeny případné konflikty v rámci rodiny.
Pokud ze strany jednoho z rodičů dochází k záměrnému vytváření negativního postoje k druhému z rodičů, který vede k dlouhodobému odmítání tohoto rodiče až k vytvoření tzv. syndromu zavrženého rodiče, může se jednat o závažné porušení povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti. Toto jednání lze pak za splnění dalších předpokladů posoudit jako přečin ohrožování výchovy dítěte.
