Poškozený se může se svým nárokem na náhradu škody nebo nemajetkové újmy připojit již v průběhu trestního řízení. To však není primárním účelem trestního řízení. V tom má být totiž zjištěn pachatel trestného činu, který má být spravedlivě potrestán.
Trestní řízení by proto nemělo být zbytečně protahováno v případech, kdy si soud již může učinit závěr o tom, zda je obžalovaný vinen, či nikoliv, ale přesné vyčíslení náhrady škody by si vyžadovalo ještě další rozsáhlé dokazování.
Soud tak může v určitých případech poškozeného odkázat na občanskoprávní řízení. Odsuzující rozsudek je pro poškozeného v takovém případě určitým „esem v rukávu“. Civilní soudy jsou totiž dle občanského soudního řádu vázány jinými rozhodnutími, dle kterých byl spáchán trestný čin, a to včetně toho, kdo takový čin spáchal. Nejsou však vázány v otázce rozsahu a výše náhrady škody. Vázanost tak není bezbřehá a má své limity.
K této problematice se vyslovil také Nejvyšší soud ve svém Usnesení sp. zn. 29 NSCR 141/2022. K míře vázanosti uvedl, že „soud v občanském soudním řízení je vázán rozhodnutím trestního soudu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, jen ve vztahu k osobě, nebo k osobám, které byly uvedeným rozhodnutím uznány vinnými ze spáchání onoho trestného činu (jako pachatelé nebo spolupachatelé). Taková „vázanost“ nemůže být dána ve vztahu k osobám, které se trestního řízení vůbec neúčastnily (bez ohledu na to, že jsou zmíněny ve skutkové části výroku o vině jako osoby, v jejichž prospěch pachatel jednal, respektive osoby, které svým jednáním přispěly k trestné činnosti pachatele).“
V dané věci se obžalovaný dopustil trestného činu poškození věřitele tím, že předstíral uzavření neexistující půjčky, na jejímž základě zřídil zástavní právo ve prospěch jednoho ze svých věřitelů na úkor svých ostatních věřitelů, kterým tím způsobil škodu. Z rozhodnutí trestního soudu přitom plynulo, že věřitel, v jehož prospěch bylo zástavní právo zřízeno, věděl, že obžalovaný nemůže své zbylé závazky uspokojit. Vlivem toho usilovali ostatní věřitelé o vyloučení daného věřitele z funkce člena věřitelského výboru.
Jelikož ten však neměl v původním trestním řízení postavení pachatele ani spolupachatele, ani jinak v řízení nevystupoval, muselo být dokazování v rámci civilního řízení prováděno i ve vztahu ke skutečnostem, které byly zjišťovány již v rámci trestního řízení.
