Dle občanského zákoníku si smlouvou o výměnku vlastník nemovité věci vymiňuje v souvislosti s jejím převodem pro sebe nebo pro třetí osobu požitky, úkony nebo práva sloužící k zaopatření na dobu života nebo na dobu určitou a nabyvatel nemovité věci se zavazuje zaopatření poskytnout. Obsahem výměnku může být různý soubor práv, která náležejí výměnkáři (s ohledem na naši modelovou situaci, právo rodičů, ale také jiné osoby bydlet a dožít v rodinném domě, právo užívat pozemky a požívat z nich plody a užitky, například také právo na úklid té části rodinného domu, v němž bydlí atp.), a tomu odpovídajících povinností osoby zavázané z výměnku, tedy dětí v naší modelové situaci.

V případě manželů nemůže dojít k zániku výměnku, resp. jednotlivých práv, jež jsou jeho obsahem, v důsledku smrti jednoho z rodičů. Tato práva nemohou být ani pozůstalému rodiči krácena. Pokud však byl zřízen výměnek pouze jednomu z rodičů, nelze z tohoto usuzovat na vznik společného výměnku obou rodičů. Dále, výměnek jako takový nemůže být postoupen jiné osobě, tedy výměnkář svá práva z výměnku nemůže převést na třetí osobu. Podobné omezení jako u postoupení výměnku je i v případě dědění – výměnek totiž nepřechází na výměnkářovy dědice.

Občanský zákoník pamatuje i na ty situace, které lze při sjednávání výměnku opomenout, avšak které by měly vycházet ze samotné podstaty sociálního cítění, společenské kultury či morálního kodexu každé osoby. Jedná se o povinnost osoby zavázané z výměnku poskytnout výměnkáři nezbytnou pomoc při nemoci, úrazu či podobné nouzi. Toto učiní zejména v podobě zajištění zdravotní nebo sociální péče či dočasným umístěním ve zdravotnickém zařízení. Náklady však obecně hradí výměnkář sám. Výměnkář také může odmítnout takovou zdravotní péči či umístnění ve zdravotnickém zařízení, pokud by to pro něj představovalo neúměrné finanční náklady, případně by osoba povinná ničeho výměnkáři nepřispěla.