Samotný sepis závěti zůstavitelem by měl být veden snahou o co nejpřesnější vyjádření rozdělení jeho majetku, přestože je zcela pochopitelné, že závěť je někdy zůstaviteli chápána jako poslední možnost přistoupit k bilancování svého života. Lze však nanejvýš doporučit, aby se zůstavitel s žádostí o sepis závěti obrátil na notáře, včetně jejího následného uložení, aby tak výrazně eliminoval rizika spojená např. s jejím „nenalezením“ po smrti.
Zůstavitel může v závěti nově uložit dědici, aby něco vykonal či nevykonal, případně jakým způsobem má s dědictvím naložit. V tomto případě hovoříme o příkazu jako tzv. vedlejší doložce závěti, vedle podmínky či doložení času. Příkaz nesmí vést ke zřejmému obtěžování dědice, případně odkazovníka ze zjevné zůstavitelovy svévole, nesmí být nesrozumitelný, v rozporu s veřejným pořádkem nebo spočívat v uložení povinnosti dědici v podobě uzavření/neuzavření manželství, jeho setrvání apod.
Příkaz nutno chápat jako rozvazovací podmínku. To znamená, že pokud dědic, kterému zůstavitel zanechá majetek, a zároveň mu uloží příkaz, tento příkaz nesplní, ztrácí právo na dědictví, resp. zůstavitelem zanechaný majetek. Zůstavitel má však možnost ovlivnit účinky nesplnění příkazu, tedy, že s nesplněním příkazu spojí jiný následek, než následek ztráty majetku dědicem. I tak je nutno příkaz vždy posuzovat v návaznosti na vůli zůstavitele a okolnosti, které ho vedly k uložení příkazu dědici. Zákon zároveň stanoví, že nelze-li příkaz splnit přesně, je ho nutno splnit tak, aby mu bylo co nejlépe vyhověno. Pokud však dědic vlastním přičiněním způsobí, že splnění příkazu nebude možné (např. zničí věc, o kterou se měl starat), má to za následek ztrátu toho, co mu zůstavitel zanechal.
Omezení dědice zůstavitelem v podobě příkazu zákon limituje u uložení zákazu zcizení či zatížení movitých i nemovitých věcí, kdy dědici uložený zákaz zcizení (prodej, darování) a zatížení (zřízení zástavního práva apod.) určité věci může být uložen jen na přiměřenou dobu, přičemž musí být odůvodněn vážným zájmem hodným ochrany (např. významná umělecká hodnota věci).
