Občanský zákoník stanoví, že výživné lze přiznat (a tedy i zvýšit) i za dobu nejdéle tří let zpětně ode dne zahájení řízení. Soud zároveň může přistoupit ke změně rozhodnutí, jímž výživné stanovil, dojde-li ke změně poměrů. Mnoha rodičům, jímž bylo stanoveno výživné o určité výši, se může možnost zvýšení výživného soudem až tři roky zpětně jevit jako nepřiměřeně přísná. Mají totiž obavy ze zneužití této možnosti. V rámci posuzování oprávněnosti nároku na zvýšení výživného však nutno vždy brát v potaz nejen existenci změny poměrů a odůvodněných potřeb na straně dítěte, ale i možnosti, schopnosti a majetkové poměry povinného rodiče. Současně, při rozhodování ve věcech nezletilých, představuje posouzení nejlepšího zájmu dítěte prioritní hledisko. Pokud jsou pro to splněny předpoklady (typicky ke změně poměrů dochází v důsledku nástupu dítěte na základní či střední školu), povinný rodič by neměl čekat např. na to, až ho pečující rodič vyzve ke zvýšení výživného, případně podá příslušný návrh soudu.
Jak přistupovat k rozhodování o změně výše výživného v nedávné době nastínil Ústavní soud (ÚS) ve svém nálezu (I. ÚS 871/24). Dle ÚS je zajištění výživy nezletilého dítěte společnou starostí obou rodičů, kteří jsou oba povinni v rámci výkonu své rodičovské odpovědnosti průběžně vyhodnocovat, zda výše výživného odpovídá aktuálním odůvodněným potřebám jejich dítěte. Výživné, resp. jeho zvýšení, se tak při prokázané změně poměrů nezletilého zásadně přiznává od relevantní změny poměrů, a to i zpětně za dobu nejdéle tří let ode dne zahájení řízení.
K možné obraně povinného rodiče ve smyslu pozdějšího podání návrhu na zvýšení výživného pečujícím rodičem, se Ústavní soud dále vyslovil tak, že výživné je nárokem nezletilého. Nesmí mu být tak přičítáno k tíži, že rodič, v jehož péči se nachází, nepodal návrh na zvýšení výživného u soudu bezprostředně po změně poměrů na straně nezletilého, ale až s určitým odstupem od tohoto okamžiku, resp. že podání návrhu na zvýšení výživného nepředcházela žádost o toto zvýšení adresovaná povinnému rodiči. Stejně tak mu nemůže být přičítáno k tíži, že s ním povinný rodič ukončil jakýkoliv kontakt a nezajímá se o jeho aktuální potřeby, které odůvodňují zvýšení výživného.
