„Pan Vajíčko odděloval v Československé televizi reklamy od ostatních pořadů a také jednotlivé reklamy od sebe,“ přibližuje později narozeným vedoucí muzea Eva Zamarská. Vajíčko s buřinkou se na obrazovkách začalo objevovat v roce 1967. Jeho „otcem“ byl grafik a animátor Eduard Hofman. Nemluvné postavičce, jejíž popularita stoupala, se nejprve říkalo Pumprlík, diváci jí přezdívali také Panáček, Šiška, Panďulák nebo Tipálek. Teprve počátkem sedmdesátých let se vžilo jméno pan Vajíčko. „Na svá vystoupení měla postavička pouhé dvě vteřiny, což je nejkratší možná doba k provedení jedné výrazné akce. Obvykle se jednalo o drobné nehody a jen výjimečně došlo k větší katastrofě, jako byl třeba pád letadla, které pan Vajíčko sestřelil pomocí luku,“ přibližuje vedoucí muzea.
Eduard Hofman připravil prvních 250 gagů, další pak realizovali zaměstnanci a externí spolupracovníci reklamního oddělení Československé televize. „Vystoupení pana Vajíčka vymýšleli nejen zaměstnanci reklamního oddělení televize, ale i diváci, které k zasílání nápadů vyzval už na podzim roku 1967 přímo z obrazovky dramaturg Martin Skyba,“ říká Zamarská a dodává, že v té době denně vznikalo deset „akcí“ pana Vajíčka. V následující dekádě vyrobilo studio Merkur na dva a půl tisíce animací. V dalších stovkách znělek účinkovala Panenka neboli paní Vajíčková, která od května 1970 uváděla reklamní vysílání na druhém programu a brzy se také těšila velké popularitě.
Televizní reklamy pan Vajíčko uváděl přes dvě desítky let, a ačkoli po revoluci v roce 1989 zmizel z obrazovek, nevymizel z paměti tehdejších televizních diváků. „Dnes je pan Vajíčko přímo emblematickým ztělesněním charakteru československé reklamy. Představuje také jednu z nejpřívětivějších tváří dvou desítek let reálného socialismu, během nichž se zvolna rozvíjela česká verze konzumní společnosti,“ poznamenává Eva Zamarská.
Výstava v třineckém muzeu přináší mnoho zajímavostí nejen o tom, jak hlavonohá kreslená figurka přišla na svět či jak se stala televizní hvězdou, ale i o samotné tehdejší reklamě. Obrazem a slovem to přibližují panely a také film, v němž nechybí řada vtipných „akcí“ slavné postavičky. „Se zájmem se na spoty dívají tatínkové a maminky, ovšem baví a smějí se i děti, kterým je třeba osm, devět let. A neříkají, že to je trapné,“ těší úspěch výstavy Evu Zamarskou.
S panem Vajíčkem se návštěvníci třineckého muzea mohou setkat do 4. listopadu, v úterý až pátek od 9 do 17, v neděli od 13 do 17 hodin.
