Společné jmění manželů zahrnuje nejen věci movité a nemovité, ale také pohledávky a dluhy. Při vypořádání společného jmění manželů je nutno akcentovat tu skutečnost, resp. zásadu, že vypořádáním společného jmění manželů nesmí být dotčeno právo třetích osob. Na jednoduchém příkladu si můžeme uvést, že pokud manželé za trvání manželství převezmou závazek, například v podobě úvěru ze stavebního spoření, jakákoliv dohoda o tom, že úvěr bude splácen po rozvodu manželství pouze s jedním z manželů, je pro příslušnou finanční instituci zcela bezpředmětná. Tato, bez dalšího, považuje za dlužníky nadále oba manžele. Dohoda o způsobu vypořádání předmětného úvěru má však význam za situace, kdy manžel, který dle dohody nebyl povinen dluh finanční instituci uhradit, takto učiní. Potom má právo na to, aby mu druhý manžel v návaznosti na předmětnou dohodu takovéto plnění nahradil. Právě vymezení závazků, resp. dluhů spadajících do společného jmění představuje v praxi častý problém. Je vhodné si tedy v tomto ohledu udělat podrobný audit dluhů.

Dohoda o vypořádání společného jmění manželů dále obsahuje vypořádání movitých a nemovitých věcí. Zpravidla se vypořádávají hodnotné movité věci jako např. osobní automobil, vybavení domácnosti (televize, osobní počítače i jiné), ovšem to, do jakých podrobností vypořádání společného jmění půjde, je ponecháno v zásadě na vůli obou manželů (z hlediska výčtu jednotlivých movitých věcí); jinak lze přistoupit na fakt, že ostatní movité věci si manželé již rozdělili. Standardem bývá i vypořádání finanční hotovosti, včetně bankovních účtů, stavebního spoření, apod. Při určení výše vypořádacího podílu se vychází z premisy, že podíly obou manželů při vypořádání jsou stejné, je však nutno zohlednit i tzv. vnosy a výnosy. Otázka vypořádacího podílu pak zejména nabývá na významu, pokud součástí společného jmění je hodnotná nemovitá věc, popř. podnikatelská činnost manželů.