Vernisáž výstavy nazvanou Singularita času tradičně odstartuje projekce obrazů autora na 11metrové plátno v kinosále.

„Když maluji, nesnažím se o zachycení konkrétní situace, tvaru či figury, ale nechávám se vést okamžitou představou. Skoro nikdy při malbě nedělám skicu. Právě proto mají mé obrazy mnoho chyb kompozičních a jiných, na druhé straně mají větší živost a sílu. Nesnažím se o zachycení konkrétní situace, figury nebo tvaru, nechávám se nést okamžitou představou, spíše touhou zobrazit příčinu té situace. Nezobrazuji dané tvary a situace, ale něco, co situaci vytváří,“ přibližuje vznik svých děl Jan Bocek.

Láká ho tajemství života a lidské duše, stejně jako mystická témata v oblasti kosmologické či psychologické, tak i v oblasti politické či duchovní. Další jeho touhou je vstoupit do hlubokých tajemství našeho kosmu.

Co je mu oporou a inspirací? „Na prvním místě je to Bible, pak starožidovské texty, dílo K. G. Junga, Erik Arthur Blair a jeho Orwel 84. Inspiruje mě také matematika, hlavně teorie pravděpodobnosti a filozofie matematiky,“ prozradil na sebe a dodal: „Vím, že v některých divácích vzbudím svými díly nelibost, ba i odpor. Nelze se však na špatné věci dívat růžovými brýlemi. Moje obrazy tohoto typu některé lidi, zajímavé je, že především mladé, oslovují. A to mi dodává energii pro další práci.“

Výstava děl Jana Bocka bude k vidění v třineckém kině Kosmos do poloviny června letošního roku.