V případě naplnění zákonem stanovených podmínek má však pojistitel tzv. regresní nárok na úhradu toho, co za pojištěného plnil. Mezi tyto případy lze zařadit to, pokud pojištěný bez důvodů hodných zvláštního zřetele opustí místo dopravní nehody nebo jinak ztíží nebo vyloučí možnost zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Co lze však považovat za důvod hodný zvláštního zřetele?

Ze soudní praxe vyplývá, že za důvody hodné zřetele lze považovat předem neurčitý okruh situací, které existují objektivně a vyvolávají na účastníka nehody takový tlak, že splnění povinnosti je proti tomu méně podstatnou záležitostí. Každý případ je však třeba posuzovat dle jeho konkrétních skutkových okolností. Půjde například o zdravotní důvody účastníka nehody, ať již nehodě předcházely či jí byly vyvolány, zdravotní potíže osob blízkých, které musí řešit apod. Současně bylo dovozeno, že opuštění místa dopravní nehody pojištěným bez zřetele hodného důvodu představuje nepřijatelné protiprávní chování, jež bez dalšího znemožňuje zjištění skutečné příčiny dopravní nehody, a které tak samo o sobě zakládá právo pojistitele požadovat po pojištěném to, co za něho plnil.

Zcela výjimečnými nemusejí být situace, kdy si pojištěný nemusí být vědom toho, že způsobil škodu na vozidle (např. v případě poškození/odření laku druhého vozidla při parkování). Je zřejmé, že na takovéto situace bude nutno pohlížet obezřetněji, neboť v mnoha případech lze v rámci vynaložení minimální pozornosti při manévrování s vozidlem náraz rozpoznat. Nicméně, dle rozhodovací praxe lze za důvod hodný zřetele pro opuštění místa dopravní nehody považovat i skutečnost, že pojištěný nevěděl (subjektivní hledisko) a při vynaložení běžné péče a opatrnosti ani vědět nemohl (objektivní hledisko), že způsobil dopravní nehodu.